Quote of the Week (4)

Quote of the Week je týdenní meme, které pořádá Judit a má své místo na blogu každou sobotu.

O co jde:

• Postnout 1 vtipný výrok z knihy.
• Postnout 1 romantickou scénu z knihy.
• Postnout 1 výrok, který vás donutil zamyslet se, nad kterým jste se pozastavili, který pro vás něco symbolizoval...

Opět budou všechny momenty pouze z jedné knihy.

Upozornění: Vybrané momenty vám můžou naspoilerovat děj, proto si je čtěte pouze na vlastní nebezpečí.

Krajina plná stínů
Meg Cabot

Vtipný moment:

"Děláš si srandu? Kam chceš odvízt? Stačí říct, Suze, vezmu tě, kam chceš. Vegas? Chtěla bys jet do Vegas? Bez problémů. Hele, mně je šestnáct, tobě je šestnáct. Klidně se tam můžeme vzít. Naši nás nechají bydlet v baráku, s tím si nelam hlavu. Nebude ti vadit spát se mnou v jednom pokoji, že ne? Přísahám, že si začnu po sobě uklízet –"

"Adame," ozvala se Cee Cee. "Nedělej ze sebe pitomce. Dost pochybuju, že by si tě chtěla vzít."

"Myslím, že bych si neměla brát nikoho dřív, než dotáhnu do konce rozvod s mým prvním manželem," pronesla jsem důstojně.

Romantický moment:
"A nikdy jsem nepotřebovala pomoc, nikdy a od nikoho. A zvlášť ne od někoho jako ty."

Přestal se okamžitě smát. Najednou vypadal rozzuřeně. "Jako já? Jak to myslíš – od kovboje?"

"Ne," vyhrkla jsem. "Myslím někoho, kdo je sám po smrti."
sebou trhnul, jako bych ho uhodila.

"Pravidlo číslo dvě bude, že ty se nebudeš starat o moje záležitosti a já nebudu strkat nos do těch tvejch," řekla jsem mu.

"Dobře," odsekl Jesse.

"Dobře," opakovala jsem. "A děkuju."

Pořád ještě zuřil, ale zeptal se na půl pusy: "A za co?"

"Zachránils mi život."

Najednou už nevypadal rozzuřeně. Obočí mu kleslo.

Pak už jsem viděla jen to, že natahuje ruce a pokládá mi je na ramena.

Nemohl mě překvapit víc, ani kdyby do mě vrazil vidle. Aby bylo jasný, jsem zvyklá, že musím duchy sem tam praštit pěstí. Ale nejsem zvyklá dívat se jim takhle zblízka do očí, jako by… jako kdyby…

Jako kdyby se mě chystali políbit.

Ale než jsem si stačila promyslet, co bych jako měla dělat – zavřít oči a nechat ho, aby mě líbal, anebo stanovit pravidlo číslo tři –, ozval se z chodby mamčin hlas: „Suzie!“ volala. "Suzie, už jsem doma!"

Silný moment:
"Nepůjdeš nikam!" nařídil mi."
Ale. Fakt ne?" Otočila jsem se na podpatku a vyrazila ke dveřím. "Zkus mě zastavit, ty mrtvá trosko."

Udělal to dobře. Měla jsem právě ruku na bambuli dveří, když se závora sama zaklapla. Předtím jsem si nevšimla, že by na mých dveřích byla závora. Musí bejt pěkně stará, a jen bůh věděl, kde je k ní klíč.

(...)

"Tak jo," řekla jsem a otočila se. "Jesse. To není fér."

Jesse vypadal, že mu to vadí. Když jsem viděla, jak se tváří, bylo mi jasný, že z toho není ve svý kůži. Určitě ho nezabili pro vrozenou krutost nebo proto, že by mučil lidi. Byl to dobrej člověk. Nebo se aspoň snažil.

"Nemůžu," hlesl. "Susannah, nechoď tam! Ta žena – ta dívka, Heather, ona není jako ti duchové, se kterými ses setkala dřív. Je plná nenávisti. Zabije tě, pokud bude chtít."

Povzbudivě jsem se na něj usmála. "Právě proto ji musím odstranit, chápeš? Tak mě nech. Odemkni ty dveře."

Zaváhal. Na chvíli jsem si už myslela, že to udělá. Ale neudělal. Jen tam stál a vypadal nesvůj – a neústupně. "Jak myslíš," řekla jsem a prošla kolem něj, přímo k oknům s výhledem na záliv.

(...)

Otočila jsem se k němu. Neviděla jsem mu do tváře, protože moje noční lampička byla zastíněná jeho zádama. Ale slyšela jsem naléhavost v jeho hlase.

"Susannah," řekl.

Nic víc, jen tohle.

...

Kniha, kterou veškeré mé bláznoství ohledně YA knih začalo... Ach ten Jesse.

Prohlédněte si i další týdenní QotW příspěvky...