Half-Blood

originální cover

Autor: Jennifer L. Armentrout
Originální název: Half-Blood
Knižní série: Covenant
Díl: první
Žánr: fantasy, bohové

Anotace na Goodreads: Hematoi vznikne ze spojení boha a člověka a dítě dvou plnokrevných mábožské síly. Děti plnokrevných a lidí už tak moc ne. Polokrevní mají jenom dvě možnosti: stát se cvičeným Sentinelem, který loví a zabíjí daimony anebo se stanou sluhy v době plnokrevných.

Sedmnáctiletá Alexandria by raději riskovala život, než někde drhnout záchody, ale kdo ví, jak nakonec skončí. Existuje několik pravidel, jimiž se na škole Covenant musí studenti řídit a Alex má problém se všemi, ale hlavně s pravidlem číslo 1: Vztahy mezi plnokrevnými a polokrevnými jsou zakázány. Bohužel se zabouchla právě do plnokrevného Aidena.

Ale zamilování se do Aidena není Alexin největší problém. Zůstat naživu a stát se Sentinelem ano. Pokud ve svém poslání neuspěje, bude se muset postavit budoucnosti horší, než je služba u plnokrevných: být proměněna v daimona a lovena Aidenem. A to je pěkně na prd.

Nakladatel: Spencer Hill Press (EN)
Počet stran: 281 (EN)
Vazba: Brožovaná (EN)
Datum vydání v USA: 18.10.2011
Datum vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Promo ke knize

Datum četby: 5 dnů, listopad 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: No tak to si ze mě děláte legraci...

Oficiální stránky knihy
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Tahle kniha mě napoprvé zaujala svou zvláštní obálkou. Nejen, že je fialová - a vy už určitě víte, jak mám fialovou ráda - ale to digitální provedení květiny je skvělé. Později jsem si přečetla několik recenzí, kde se o knize říkalo, že je to v podstatě přepsaná Vampýrská akademie a jakožto velký fanoušek VA jsem si řekla, že si knihu přečtu, abych zjistila, co je na ní tak dobrého. Protože i přes tu podobnost dostávala kniha velmi vysoká hodnocení.

Alexandria je už 3 roky spolu s matkou na útěku z internátní školy, jenže člověk nemůže utíkat donekonečna. Hlavně po té, co je její matka zavražděna a Alex se snaží přežít. Ještě že ji před smrtí zachrání skupina Sentinelů a odvedou zpátky do školy, kde se rozhodnou, co s ní udělat. Alex se totiž chce stát taky Sentinelem a chránit tak plnokrevné, před nájezdy Daimonů, kteří z nich chtějí vysát jejich životní sílu. Ale nebude to tak lehké, nejdřív musí prokázat, že dokáže dohnat, co zameškala. V tréninku jí má pomoct, Aiden, velice pohledný plnokrevný Sentinel, což by nemuselo být tak špatné. Horší ale je, že vztahy mezi plnokrevnými a polokrevnými jsou zakázány a Alex to k Aidenovi až nebezpečně přitahuje. A tohle není jediné nebezpečí, které na Alex číhá...

Zdá se vám to i z tohohle malého předchozího odstavce povědomé? Četli jste Vampýrskou akademii? Milujete ji? Pamatujete si, co se v kterém díle kde stalo a jak se chovaly postavy? Pak jste na správné cestě tuhle knihu nesnášet. Tak jako já. Vážně nechápu, jak se může někomu, kdo zbožňuje VA, tahle kniha líbit a jak jí někdo může dát vyšší hodnocení než 2. Protože Half-Blood je sprostý a úplný kopírák VA. Já být Richelle, podám na autorku žalobu, protože kniha jede podle stejného scénáře a každý, kdo má za sebou VA, to musí poznat.

Následující řádky si nečtěte, pokud nechcete přijít o překvapení. Tohle totiž nebude ani tak recenze, jako vyjmenování toho, co všechno je stejné a co všechno je mnohem horší než originál (nehledě na nesmyslnosti a divné věci pro efekt). Takže přestaňte číst a zkuste knihu sami. Následující řádky budou obsahovat více spoilerů a celkově bude text poněkud delšího rázu.

Svět, který "stvořila" Jennifer se skládá z obyčejných lidí a potomků bohů (tzv. Hematoi - pokud jsem to pobrala dobře... nevím proč, ale vždycky jsem si to přečetla jako hematom). Ano, jde o přímé potomky řeckých bohů. Těm se říká plnokrevní ("pure") a dokážou ovládat jeden ze 4 živlů. Ze spojení plnokrevných se narodí další plnokrevný, ale ze spojení plnokrevného a člověka se narodí polokrevný ("half"). Vztahy mezi plnokrevnými a polokrevnými jsou striktně zakázány a pokud se něco takového přece jenom stane, řeší se to právně a každý polokrevný nese po celý život cejch hanby. A pak tu máme ty zlé - Daimony. Pokroucené bytosti, které vzniknou z plnokrevných, kteří zatouží po životní síle dalšího plnokrevného a zabijí. Zatímco plnokrevní jsou na společenském žebříčku hodně, hodně vysoko a můžou dělat, co se jim zamane, polokrevní mají jenom 3 možnosti - stát se Strážcem, stát se Sentinelem (aka lovcem Daimonů) anebo se stát služebníkem v domě mocného plnokrevného a nechat se díky nějakému vývaru z kytky (nebo co to) naprosto otupit, takže z nich v podstatě není nic. Polokrevní tedy spolu s plnokrevnými studují na internátní škole a učí se, jak se stát správným bojovníkem proti Daimonům a jak ochránit ostatní plnokrevné.

Podobnost čistě náhodná? Myslím, že ne, Time.

Naprosto okopírovaná základní myšlenka světa Vampýrské akademie, jen stupidně provedena. V knize nenajdete žádné pořádné a úplné vysvětlení toho, proč se jedná zrovna o potomky řeckých bohů, co je ještě stupidnější - proč si zrovna řečtí bohové vybrali jenom oblast Spojených států a tam se rozhodli porozmnožovat - tohle jde vážně mimo mě. Ve VA byli ti upíři alespoň všude, tady máme celé společenství jenom v USA. Důležitost internátních škol pro polokrevné v podstatě neexistuje, plnokrevní se totiž dokážou ochránit docela dobře sami a nepotřebují tam žádné polokrevné - je fakt jedno, že by mohli snad být silnější (nebo nevím co). Když plnokrevní dokážou ovládat magii a stejně tak se dokážou vycvičit (viz Aiden), přítomnost polokrevných postrádá smysl. Přece jenom, co může být silnější, než potomek dvou potomků bohů? Polokrevný určitě ne. A existence Daimonů? Ta je v podstatě velkým tajemstvím, protože o nich nikdo z nich za těch X let neví. Jeno mto jsou prostě ti zlí, co kdoví proč vysávají ostatním krev a pak je snad i požírají. Proboha, krev? Kvůli životní energii? Vždyť to mají být potomci bohů, ne upíři. WTF? Ale i tak nemáte proti Daimonům moc šanci, zabijete je jenom dýkou z nějaké sloučeniny, jinak prostě banán. Společenství "hematomů" má nějaká strašně divná pravidla, která jsem nepobrala, takže vám je neosvětlím.

A jak jsou na tom postavy? Začneme hlavní hrdinkou Alexandriou, která chce, aby jí každý oslovoval Alex, což není tak úplně divné, ale pojďme dál. Alex utekla spolu s matkou = Rose utekla spolu s Lissou; Alex nemá vůbec ponětí proč = Rose sice taky ne, ale ví, že Lisse hrozí nebezpečí a chce ji ochránit; Alex je drsná, přitažlivá, výborná bojovnice s horkou hlavou = Rose je totéž; Alex se nechce stát služkou v domě plnokrevných, chce být Sentinelem, který loví Daimony, Strážcem být taky nechce = Rose se chce stát Strážkyní a chránit tak Lissu před útoky Morojů, nechce se stát krvavou děvkou; Alex dostává extra tréninkové hodiny od o pár let staršího kluka, který je prostě bůh = Rose a Dimitri, kapišto?

Aiden je vycucnutý Dimitri. Je jen o TŘI roky starší než Alex, ale vypadá to, že sežral všechnu moudrost světa, je pohledný, milý, chytrý, výborný bojovník, ovládá perfektně oheň, miluje čtení klasických děl a ve volném čase si trénuje svou Řečtinu. Celkově je ale bez osobnosti, která by ve vás zanechala nějakou hlubší odezvu. Jako objekt hrdinčina zájmu mě nijak nepřitahoval, přišel mi nudný a prostě slabý odvar toho, co jsem četla jinde. Jen měl chudák těžké dospívání, protože mu zamordovali rodiče a on se musel postarat o mladšího bratra. Z něhož se po několika letech kdoví proč vyklubal ožrala (aka napodobenina Adriana).

Caleb, nejlepší a jediný pořádný kamarád Alex, je nejspíš bisexuál, nebo skrytý gay. Který kluk by holce šel dobrovolně nakoupit kupu oblečení, přitom by nakonec po ní vůbec nevyjel? O upnutých kraťasech nemluvě. No a mrcha Lea je mrcha Mia (z VA). Kromě toho je samozřejmě Alex u chlapců velice oblíbená.

Jediná opravdu dobrá postava s potenciálem, která byla taky tak napůl Adrian, je Seth. Ten se mi zdál mnohem lepší než nějaký chabý Aiden. Ale co, hlavně, že máme zakázanou lásku a budliky budliky. Alex alespoň může trpět i do dalších dílů.

Já to vidím tak, že Jennifer má dost dobře načtenou sérii VA a prostě si sedla, vzala, co si myslela, že je na knihách nejlepší a přetvořila to v něco svého, přitom se k tomu snažila přidat něco navíc, udělat ze všeho logicky "nedokonalého" něco naprosto dokonalostí přestřeleného. Protože pro mě má tahle kniha obrovské logické díry. Richellina VA nebyla dokonalá, ale alespoň byla logicky promyšlená a všechno bylo vysvětleno a podáno tak, že mě nenapadlo to víc rozpitvávat. Přitom je to vážně škoda, protože Jennifer evidentně psát umí. Sice jsem tu její knihu pěkně setřela a vážně ji za to sprosté okopírování nemám ráda, ale kniha měla spád, dialogy byly sice místy nemyslné, ale odsýpalo to. Jen si zvolila naprosto špatný příběh a já vážně nechápu, kde se ta vysoká hodnocení vzala a že to fanouškům VA nevadí. Mně to vadí dost. A jsem strašně zvědavá, jestli bude druhý díl série stejně okopírovaný, nebo konečně přijde s něčím vlastním.

Trápení

český cover

Autor: Richelle Mead

Originálná název: Succubus Blues

Český název: Sukuba - Trápení

Knižní série: Georgina Kincaid

Díl: první

Žánr: pro dospělé, fantasy, démoni, andělé, upíři, sukuby
Věková hranice: 20+ (opravdu hodně vulgární slovník, velké množství sexuálních scén)

Česká anotace: Sukuba je nadpřirozená bytost, která smí po libosti měnit podobu a jediným jejím úkolem je svádět. Zní to tak lákavě! Dívka může být, kým chce, její šatník je nevyčerpatelný a smrtelní muži by udělali cokoli pro její pouhý dotek. No, vlastně za to platí svou duší, ale proč zacházet do přílišných podrobností?

Avšak život Georginy Kincaidové, sukuby ze Seattlu, není ani zdaleka tak exotický. Pracuje v knihkupectví a její šéf je poměrně nesnesitelný uťáplý chlap. Nesmrtelní přátelé si z ní nepřestávají dělat legraci kvůli jedné její dávné proměně. A nejhorší ze všeho je to, že si nemůže vyjít na rande, aniž by z dotyčného muže nevysála život. Ona by přitom dala všechno na světě za to, kdyby se směla dotknout slavného a neodolatelně krásného spisovatele Setha Mortensena!

Snění o Sethovi však bude muset počkat, protože ve světě nadpřirozených bytostí se začíná dít cosi podivného… a velmi nebezpečného. Georgina se proti vlastní vůli stává aktérkou souboje mezi dobrem a zlem.

Nakladatel: Kensington (EN), Domino (CZ)

Počet stran: 343 (EN), 320 (CZ)

Vazba: Brožovaná (EN i CZ)

Vydání v USA: 1.3.2009

Vydání v ČR: 13.6.2011

Moje hodnocení:

Moje hodnocení originální obálky:

Moje hodnocení české obálky:

Datum četby: 5 dnů, listopad 2011, v češtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Tak pitomou ženskou jsem už dlouho neviděla...

Oficiální stránky knihy

Oficiální stránky autora

Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):

Vampýrskou akademii z pera Richelle zbožňuju. Jde o jednu z mála výborných upířích sérií. Proto jsem byla zvědavá, jaká je její série pro dospělé.

Georgina je už nějaké to století sukubou. Démonem, který svádí muže a pomocí sexu z nich tahá jejich životní sílu a energii. Ano, sukuba je ta zlá. Jenže Georgina svou prací nežije a kdyby mohla, nechala by ji plavat. Jenže jednou uzavřela dohodu, ze které není úniku. Má svůj svět, své přátele, svou druhou práci a knihy Setha Mortensena. Někdo ale začne vraždit nesmrtelné v jejím okolí a když se zaměří i na její přátele, nehodlá to nechat jenom tak.

Upřímně, čekala jsem mnohem víc. I na knížku pro dospělé mi to přišlo zbytečně přesexované - už proto knihu výrazně nedoporučuju mladším ročníkům. Zápletka byla docela průhledná a vraha jsem odhalila už na začátku, jen jsem čekala, jestli se mé podezření potvrdí.

Hlavní hrdinka mi vůbec nebyla sympatická. Nejen že vůbec nepůsobila jako sukuba, ale spíš jako nanicovatá hloupá nymfomanka, která roztáhne nohy každému a pak se z toho strááášně trápí. Něvěřila jsem jí to, ani sexy mi nepřišla. Neměla žádné ženské kamarádky, což o ní navíc vypovídá, jak sebestředná osoba to byla. Jen ona, ona a zase ona. Nehledě na to, že se práce v knihkupectví kdoví proč slučuje i s kurzem tance (WTF?).

A ach bože, důvod, proč se stala sukubou, je naprosto stupidní. Vážně. Při čtení jejích vzpomínek z minulosti jsem si říkala, jestli Richelle při psaní věděla, že zrovna v době, o které píše, byly sexuální orgie na denním pořádku. Nikomu zase tak srdce netrhalo, když někdo někoho podvedl. Tehdy byli lidé mnohem více sexuálně otevření, než je tomu dnes. Už tady to pro mě byl velký kámen úrazu a celkově mi pak důvod "zaprodání se zlu" přišel zbytečný a hloupý. V prvé řadě to ukazuje, že Georgina nikdy nebyla dobrý člověk a i když měla tolik let na to, aby mentálně dospěla a pochopila sama sebe, zůstala stejně hloupá jako tehdy.

A Seth? Ti dva mezi sebou žádnou chemii neměli. Nic. Seth mi vůbec přitažlivý nepřišel a vážně nechápu, z čeho že to ta ohromná láska vznikla. Spíš mi to přišlo jako sexuální touha. Ani to jeho psaní emailů nebylo nijak roztomilé. Roman? Slizoun. Dotěra. Pitomec. Fakt ne.

Jediná postava, která v téhle knize stála opravdu za to, byl Carter. Veliká škoda, že toho prostoru tolik neměl.

Kniha mi přišla prostě nudná. Nic mě nenutilo ke čtení, příběh mě vůbec neuchvátil, postavy mi přišly jako z grotesky. Mělo to být akční a žhavé, bylo to spíš jen otravné. Což mě mrzí, protože VA mám opravdu ráda. Při hodnocení jsem původně chtěla dát 3 hvězdičky, ale když jsem si všechno zpětně promítla, myslím, že ty 2 bohatě stačí.

The Unbecoming of Mara Dyer

originální cover

Autor: Michelle Hodkin

Oficiální název: The Unbecoming of Mara Dyer

Knižní série: Mara Dyer

Díl: první

Žánr: paranormálno

Anotace na Goodreads: Mara Dyer si nemyslí, že by mohl život začít divněji, než když se probudíte v nemocnici a nepamatujete se, jak jste se tam dostali.

Ale on může.

Věří, že toho okolo nehody musí víc, než na co si vzpomíná. Víc než jen to, že něco zabilo její kamarády, ale ona na sobě neměla ani škrábnutí.

Jenže ono není.

Nevěří, že po tom všem, čím si prošla, se ještě může do někoho zamilovat.

Ale může.

Nakladatel: The Unbecoming of Mara Dyer (EN)

Počet stran: 452 (EN)

Vazba: Vázaná (EN)

Vydání v USA: 27.9.2011

Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Promo ke knize

Datum četby: 2 dny, říjen 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: A měla halucinace... až do smrti

Oficiální stránky knihy

Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Od téhle knihy jsem toho čekala mnohem víc. Dostala jsem směsku několika věcí, které k sobě moc nepasovaly.

Příběh začíná tím, že se Mara probouzí v nemocnici a dozvídá se, že jako jediná přežila zhroucení domu a že její přátelé jsou mrtví. Jenže Mara si nic z toho nepamatuje. Spolu s rodiči a bratry se po pohřbu přestěhuje do Miami. V nové škole zrovna dvakrát nezapadne a ještě k tomu začíná vidět duchy mrtvých kamarádů. Má pocit, že šílí, protože si představuje věci, které nejsou. Ale je tu Noah, oblíbený školní playboy, co se rozhodl, že ji dostane. Jenže jak už to tak bývá, nic není takové, jak zprvu vypadá...

Byla jsem z děje dost zklamaná, protože jsem si myslela, že půjde o příběh naplněný napřirozenem, u něhož nevíte, co se bude dít. No, nějaké nadpřirozeno tu bylo, ale nějak to na mě nezapůsobilo. Ale vezměme to popořadě.

Mara má za sebou traumatický zážitek, podle klasického scénáře se přestěhuje do nového místa, nastoupí na novou školu a ihned zachytí oko školního děvkaře (alespoň se to tak povídá). Samozřejmě, že Noah je ve všech ohledech úžasný. Je to Brit, je neskutečně přitažlivý, je bohatý, hodně čte, umí hned několik jazyků, ve skutečnosti je galantní, ochranářský a milý... jo a má své tajemství. Mara prostě vyhrála Jackpot. Kromě toho má hrdinka dva perfektní bratry - mladší je nejspíš hodně, hodně chytrý, starší jí tahá z bryndy a vůbec se o ni stará. Co víc si může přát?

Maru trápí kdeco. Mimo jiné také to, že vídá duchy mrtvých přátel a že se okolo ní dějí až příšli divné věci. To by mohla být zajímavá část příběhu, kdyby se autorka nezaměřila na romantickou linii příběhu. Hned od prvního oťukávání je vám jasné, že Mara a Noah prostě musí být spolu. I když je to víceméně podivné, když uvážíme, že Noah má být playboy, kterého žádná nedokázala ulovit. Ale zdá se, že pro Maru má prostě slabost. Jediné, co se mi na jejich vztahu opravdu líbilo, byla rychlá a trefná výměna názorů. Jinak to bylo klasické, ohrané a nudné klišé, které vás akorát tak překvapí odhalením jednoho z tajemství na konci příběhu.

Jediná postava, která mě v příběhu bavila, byl Jamie. Toho jsem si ale moc neužila, protože se v příběhu objevoval jenom v momentech, kdy Mara potřebovala připomenout, že Noah je bad guy a že by se od něj měla držet dál.

Celkově byla kniha pospojovaná z několika různých věcí, které pospolu nedržely, nepůsobily normálně, logicky na sebe moc nenavazovaly. Sem tam se v příběhu objeví útržek minulosti, aby si čtenář udělal představu o tom, co se vlastně tehdy stalo a proč se Maře děje to, co se děje.

V průběhu knihy se objeví pár WTF momentů (Mara se v "kostýmu" přemění na sexy bohyni; Noah se svlíká v hodině kreslení; Noah a Mara si hrají na záchrannou policejní jednotku...), u nichž se buď pousmějete, nebo je necháte prostě být. Z konce jsem byla mírně znechucená, protože to vysvětlování bylo místy dost padlé na hlavu.

The Unbecoming of Mara Dyer má krásnou obálku, která prostě naláká. Ale obsahově to tak úžasné už není. Nehledě na to, že konec prvního dílu byl hodně divný, slibující pokračování. Na to jsem zvědavá...

Hunting Lila

originální cover

Autor: Sarah Alderson

Originální název: Hunting Lila

Knižní série: Lila
Díl: první

Žánr: paranormálno, zvláštní schopnosti

Anotace na Goodreads: Sedmnáctiletá Lila má dvě tajemství, které je připravena vzít si s sebou do hrobu. První je, že dokáže hýbat předměty jen pomocí pohledu. Druhá, že je tajně zamilovaná do nejlepšího přítele jejího bratra, do Alexe, snad odjakživa. Nebo tak nějak. Po té, co je přepadena na ulicích jižního Londýna a nechtěně tak odhalí své schopnosti, se Lila rozhodne jít za jedinými lidmi, na které se může spolehnout - na jejího bratra a Alexe.

Ti žijí v jižní Kalifornii, kde pracují pro tajnou organizaci Unit a Lila tak zjistí, že jsou na stopě mužů, kteří před pěti lety zavraždili její matku. A že je našli.

Lila se snaží odhalit pravdu o tom, proč byla její matka zabita a o skutečném poslání Unitu, přitom se stane pěšákem v nebezpečné hře. Zatímco se pokouší udržet svá tajemství ve světě, kde není nic tak, jak vypadá, Lila zjistí, že není sama. Existují lidé jako je ona, lidé se speciálními schopnostmi - a jeden z nich je matčin vrah.

Nakladatel: Simon & Schuster Childrens Books (EN)

Počet stran: 320 (EN)
Vazba: Brožovaná (EN)

Vydání v USA: 4.8.2011

Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Datum četby: 2 dny, říjen 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Prázdná X-menovská vykrádačka.

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Jak už jsem v neděli říkala, kniha mě zaujala svou obálkou, ale i vysokým množstvím pochvalných recenzí. Proto jsem se do ní s chutí pustila...

Lila je sedmnáctiletá holka, která žije se svým otcem v Londýně a své telekinetické schopnosti se snaží udržet v tajnosti. Jenže když je jednou na ulici přepadena, její schopnost se projeví a Lila zpanikaří. Věří, že v bezpečí bude jedině u svého bratra Jacka a jeho nejlepšího přítele Alexe. Do něhož je shodou okolností celý svůj život zamilovaná. A tak se co nejrychleji vydá za bratrem do Kalifornie a doufá, že u něj bude moci zůstat na delší dobu. A možná tak navázat i nějaký ten vztah s Alexem.

Jak jednou větou shrnout knihu Hunting Lila? X-Meni bez šťávy. Vážně. Kniha svůj potenciál nevyužila tak, jak by mohla. Na začátku se setkáváme s Lilou, která nám hned na druhé stránce (!!!) po té, co je přepadena a ubrání se, začne vykládat o tom, jak šíleně miluje bratrova nejlepšího přítele. Následně jsme vtaženi do vzpomínek, v nichž Alex pro Lilu figuruje jako pravý hrdina a my tak máme pochopit, že je naprosto úžasný. Později vám ale dojde, že Alex zase tak úžasný není a že Lilina zamilovanost přerostla v čistou obsesi.

Na zamilovanosti samozřejmě není nic špatného. Předpokládám, že každá z nás si prošla klasickým mladistvým poblouzněním, těžkou zamilovaností a vzdycháním po klucích v našem okolí. Tohle je naprosto normální a já to neodsuzuju, protože jsem to dělala taky. Taky mě napadaly otázky typu "Dívá se na mě?" "Nemám něco na obličeji?" "Doufám, že jsem pořádně sexy až mu vypadnou oči z důlků!" Ale já jsem si takovým obdobím procházela někdy ve 13, 14, 15... ne v 17. A to je nejspíš jeden z důvodů, proč mi kniha nesedla.

Nemám ráda, když se z hlavních hrdinek dělají emocionální husičky, které jsou celé hotové z Pana pravého. Ba co víc, které jsou zamilované do pouhé představy o Panu pravém. Nesedělo mi to v Twilight, nesedí mi to tady. Takové knihy dospívajícím holkám říkají, že je dobře, když hloupě fantazírují a staví si vzdušné zámky, následně si málem vezmou život, když je jejich fantazie opustí. Mám radši knihy se silnými postavami, které nejsou dokonalé, ale přijdou mi reálnější. Je to tím, že jsem člověk, který stojí nohama pevně na zemi, přestože ráda utíkám do vymyšlených světů a příběhů. Pravda, takových 70% YA knih je vystavěna na podobném principu a přiznávám, že některé z nich mám ráda, ale v takovém případě záleží hlavně na tom, jak je to celé podáno. Někdy mi to sedne, jindy ne. Hunting Lila je právě ten z případů, kdy mě hrdinčina hloupá zamilovanost naprosto iritovala.

V jednu chvíli to vypadalo, že se ze své emoční bubliny dostane a bude silnější, jenže mé nadšení brzo opadnulo, protože Alex je prostě "úžasný". O čemž jsem se v průběhu stránek rozhodně nepřesvědčila. Alex byl patřičně sexy, milý, ochranitelský a prostě King. Maxi King :D Z Lily to pak dělalo ustrašenou chudinku, kterou musí každý jenom chránit. Jack se jako bratr moc nevyznamenal. Hlavně proto, že chudák nedostal ani pořádný prostor. Všechno bylo spíš jenom vzdychající Lila - úžasný Alex - banda nepřátel s nadpřirozenými schopnostmi.

Děj knihy se dal do jisté míry předpovědět. Jen jsem čekala, kdy na mě vyskočí věta typu "Luke, I am your father..." Celé poselství je jednoduché - nevěřte nikdy nikomu... jen Alexovi. Některé věci mi přišly naprosto nereálné (být ve 22 vedoucí speciálního týmu, mít vlastní super dům/byt, drahé auto/motorku... jako vážně?), nelíbilo se mi všeobecně vyobrazení žen v knize (většina z nich byla snad až nadpozemsky krásná - člověk začne uvažovat, jestli je Lila na holky nebo na kluky), nelíbilo se mi, jak Lila uvažovala o tom, co všechno by měla udělat, aby se Alexovi zalíbila (kam se podělo buď taková, jaká jsi a neměň se, abys zaujala?)

Konec knihy měl být akční. Což do jisté míry i byl, ale spíš mi to celkově přišlo uplácané na koleně, jen aby něco bylo. Neustálé "zadržování" a "ukrývání" tajemství bylo nudné a po pár větách se ohrálo. Stejně tak Alexovo "Nemůžeme být spolu, protože by mě tvůj bratr zabil." Haha... No jasně, jako by se to někdy stalo. Záporáci? Eh, a kde?

Hunting Lila byla kniha, na kterou jsem se těšila a opravdu si ji chtěla užít. Ale dostala jsem něco, co mě nebavilo, co mě nenutilo pokračovat ve čtení, co mě svým neustálým vzdycháním po klukovi neskutečně vytáčelo... Kniha je postavena na jednom velkém klišé, které prostě nefunguje (ostatní trapná klišé ponechám stranou). Docela se divím, že má kniha tolik vysokých hodnocení. Já bych jí dala maximálně 3.

Na pokračování jsem samo sebou zvědavá, třeba to bude lepší. Druhý díl ponese název Losing Lila a dočkáme se ho příští rok.

Pride & Popularity

originální cover

Autor: Jenni James

Originální název: Pride & Popularity

Žánr: dívčí román

Anotace na Goodreads: Taylor vždycky dostane, co chce - až doteď.

Chloe Elizabeth Hart pohrdá obrovským nadšením davu fanynek, nebo spíš pohrdá jedním velmi otravným a sebevědomým klukem. Taylo Anderson totiž vypadá, že je rozhodnutý dostat Chloe do svého fanklubu, co víc, udělat jí jeho prezidentkou! To tak! Každá holka z Farmingtonu v Novém Mexiku je do něj bezhlavě zamilovaná, jenže jeho zajímá jenom Chloe.

Tahle moderní středoškolská variace na Pýchu a předsudek je bitvou důvtipu, kdy se Chloe snaží zůstat jedinou dívkou, která se chce vyhnout nevyhnutelnému - zamilování se do Taylora.

Nakladatel: Brigham Distributing (EN)
Počet stran: 240 (EN)
Vazba: Vázaná (EN)
Vydání v USA: 13.7.2011
Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Datum četby: 1 den, říjen 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: EPIC FAIL

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránka autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Na tuhle knihu jsem narazila úplnou náhodou, když jsem brouzdala po nějakém blogu a samozřejmě mě jako velkého fanouška Pýchy a předsudku zaujala. Další moderní adaptace? Jasně, zkusím to a uvidím, jestli mě konečně uchvátí.

Nestalo se.

Chloe se přestěhovala do nového města, za což je ráda, protože za sebou zanechává trpkou zkušenost s pokusem o randění. O prázdninách před školou se stejně jako celé ženské osazenstvo nové školy tak trochu zabouchne do místního "boha" Taylora. Jenže docela rychle se vzpamatuje, když jí dojde, že má Taylor dívku a že s ostatními holkami bezostyšně flirtuje. Slíbí si, že ona mu na lep nikdy nesedne.

O tři roky později se Chloe s Taylorem sejdou na společné hodině výtvarné výchovy a jak to tak vypadá, Taylor jí věnuje příliš velkou pozornost... což samozřejmě celé škole neunikne...

Řekla bych, že je kniha určena mnohem mladšímu publiku čtenářů. Jako rychlé počteníčko je to fajn, knihu máte za sebou v rekordním čase (já za dvě hodiny) a nemusíte u ní moc přemýšlet o vývoji událostí, protože dopředu víte, co se bude dít. Čtenář pak jenom čeká na to, jak si z klasickou předlohou autorka pohraje a která postava co udělá.

Jelikož jsem ale starší a mám toho načteno opravdu hodně, kniha mi převážně přišla nemastná neslaná. Autorka se držela předlohy zuby nehty a snažila se do příběhu zakomponovat vše. Dopouštěla se často naprosto nelogických věcí, kdy jsem nepobírala, proč ta postava dělá to a proč ta tamto.

Chemie mezi hlavními postavami nebyla, oba dva byli otravní. Chloe zbytečně strašně cool a nezávislá, Taylor zbytečně strašně oblíbený a světec. Prostě to k sobě nějak nepasovalo. Jak říkám, kniha je určená mladším čtenářům, ti to nejspíš neuvidí v tak černých barvách.

Vypadá to, že Pride & Popularity je první knihou z The Jane Austen Diaries, knižní série na základě knih Jane Austen. Druhý díl, Northanger Alibi, vychází v listopadu 2011. Další díly nesou názvy: Persuaded, Emmalee, Mansfield Ranch a Sense & Sensational.

Blood Magic

originální cover

Autor: Tessa Gratton

Originální název: Blood Magic

Knižní série: Blood Journals

Díl: první

Žánr: paranormálno, čarodějnictví

Anotace na Goodreads: Začíná to jednoduše.

Nakreslete kruh... doprostřed dejte uschlý list... posypte troškou soli... zarecitujte trochu Latiny... a přidejte kapku krve...

Možná že právě ta poslední část není zrovna jednoduchá. Jenže tak nějak to pro Sillu Kennicott působí správně. A nic v jejím životě nevypadá správně už od chvíle příšerné smrti jejích rodičů. Je ochotná udělat cokoliv, aby odkryla pravdu o své rodině - dokonce vyzkoušet i pár kouzel z tajemné knihy, která se objevila na jejím prahu... a obětovat pár kapek krve.

Kniha ovšem není jedinou věcí, která se v Silline životě objeví. Jde o Nicka Pardeeho, kluka od vedle, který ji viděl kouzlit. Není si jistá tím, co všechno viděl a bojí se to zjistit. Ale když spolu stráví mnohem víc času, začne Sille docházet, že možná nepůjde o Nickovo první setkání s krvavou magií. Spojováni kombinací osudu a chemie nedokážou Silla a Nick popřít přitažlivost. A nemohou ignorovat temnotu číhající v okolí - čekající na vrácení knihy a veškeré síly.

Nakladatel: Random House Books for Young Readers (EN)

Počet stran: 405 (EN)

Vazba: Brožovaná i vázaná (EN)

Vydání v USA: 24.5.2011

Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Promo ke knize

Datum četby: 3 dny, září 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Až moc krve...

Oficiální stránky knihy

Oficiální stránky autora

Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):

Kniha mě kdysi zaujala svou obálkou a protože jsem si říkala, že by nebylo od věci zkusit zase nějaké knižní čarodějnictví, sáhla jsem právě po Blood Magic.

Silla před dvěma měsíci přišla o oba dva rodiče a zůstala žít jenom se svým o dva roky starším bratrem... a nevlastní babičkou. Její rodiče zemřeli obvzlášť krutou smrtí. Otec zastřelil matku a pak sám sebe. Takhle je v krvi našla samotná Silla. Ta ovšem odmítá uvěřit tomu, že by byl otec něčeho podobného vůbec schopný. A když jí dorazí tajemná kniha plná kouzel a zaříkadel, rozhodne se tomu přijít na kloub. Začne čarovat pomocí své krve.

A při jednom jejím kouzlu ji přistihne Nick, který se před pár dny přestěhoval do sousedního domu. Ale jak to tak vypadá, sám má s krvavou magií zkušenosti. Jeho matka ji totiž praktikovala, jenže zešílela, když byl malý a tak žil jen se svým otcem. Až do chvíle, kdy si jej vzala o několik let mladší žena, kterou Nick vážně nemusí.

Myslela jsem si, že půjde o fajn čarodějnické počtení. Jenže jsem dostala spíš takovou psycho knížku. Vážně.

Hlavní hrdinové na mě působili dost plasticky. Autorka měla nejspíš jasnou představu o tom, jací by měli být, aby byli pro čtenáře dostatečně zajímaví, ale nevdechla jim ten správný život, tu pořádnou dávku energie. Nic, co by mě přimělo s nimi soucítit, vžít se do nich, mít k nim sympatie a držet jim pěsti.

Drusilla aka Silla má vážně strašné jméno. Má působit děsně cool, ale při čtení knihy mě prostě iritovalo. Hned od začátku mi nesedla. Jasně, chápu, že najít své rodiče v ratolišti krve, dokáže s člověkem vážně zahýbat. Ale začít provádět černou magii - a že to černá magie byla - vážně není ok. A dobré nebylo ani to, že se jí hned první kouzlo podařilo a pak kouzlila, jako by to dělala celý život. Nepůsobilo to reálně.

Lezlo mi na nervy, jak se Silla s Nickem do sebe okamžitě a střelhbitě zamilovali. Ano, ve většině podobných knih to tak bývá, ale musí to působit normálně. Tady to prostě bylo hrc prc, láska jako trám. O jejich spalující vášni ani nemluvě. Z té bych já asi padla. Častokrát jsem uvažovala, jestli se nesežerou navzájem.

Vztah Silly a jejího bratra Reese místy působil dosti incestně. A já mít strašího bratra, určitě mu nebudu vykládat, jak jsem se muchlovala s klukem a co jsem při tom cítila. Fuj.

Do celého příběhu ještě vstupují úryvky z deníku holky, ze které se vyklubala psychopatka... To dokáže člověk odhadnout hned po pár zápiscích. Navíc celá kniha má straně moc kapitol. Nějakých šedesát a něco. Proboha! Když člověk nedokáže povyprávět příběh na 30 kapitol, je to vážně na prd. V jedné kapitole se vám pohledy postav změní i čtyřikrát, pětkrát. Lítáte z jedné strany na druhou a dozvídáte se samé ujeté věci.

Celé čarodějnictví působí divně. Historické podkreslení je zajímavé, z větší části je však děj dost morbidní. Krvavé kouzlení mě fakt nebere, nikdy jsem nebyla člověk, co by se dobrovolně řezal. Ať už si ožívá a lítá, co chce.

Naprosto zbytečná mi přišla jistá smrt. Divím se, že se Silla nakonec úplně nezcvokla. Já jsem byla paf jenom z toho, že jsem to četla. Bylo to hnusné. V knize jsou nejasnosti, nevysvětlené a nelogické věci. Každý, kdo má nějakou zkušenost s duchařinou v knižní nebo seriálové podobě, pozná, co je špatně. Samotný konec je příšerný, snad nejhloupější, jaký jsem v poslední době četla.

Na můj vkus byla kniha překombinovaná, místy zbytečně dramatická, k postavám jsem si nevybudovala žádný vztah, jen jsem se děsila té spousty krve. Jazykové zpracování bylo častokrát krkolomné a nesmyslné. To poznám i já a to anglickou gramatiku zase tak nežeru. Blbý slovosled, je blbý slovosled. I používání slov. Ještě nikde jsem totiž neviděla obrat "I slept like ass, exhausted and sweating." WTF?! A co potom velká písmena u slov v prostředku věty. Pro zdůraznění? Proč proboha.

Čekala jsem rozhodně něco jiného. Ale když si uvědomím, že se Tessa kamarádí s Brennou Yovannoff (The Replacement) a Maggie Stiefvater (Mrazení, Váhání), není se ani čemu divit. Všechny tři napsaly strašně divné knihy, které mi nesedly. A ono to ještě má mít pokračování... ale vypadá to, že půjde o jiné postavy. Druhý díl série nese název The Blood Keeper a vyjde v květnu 2012. Kromě toho Tessa chystá nějakou novou sérii na rok 2013. No potěš koště.

RC review: Stefanovy deníky - Zrození

český cover

Autor: L. J. Smith, Kevin Williamson, Julie Plec

České datum vydání: 14.10.2011

Knižní série: Stefanovy deníky

Díl: první

Žánr: fantasy, upíři
Nakladatelství: FRAGMENT

Česká anotace:

Příběh se odehrává ve Virgínii během války Severu proti Jihu. Stefanův otec se ujme vzdálené příbuzné Katherine, která osiřela. Stefan i jeho bratr Damon se do ní zamilují, ona je miluje oba. Stefan se s ní sblíží, ale brzy zjistí, že s Katherine není všechno v pořádku. V městečku se po řadě záhadných úmrtí zvířat i lidí začne šířit panika, lidé se obávají upírů. Stefan se bojí, že za vším je Katherine. Stefanův otec zorganizuje lov na upíry. Když zjistí, že jeho synové stojí na straně upírů, oba je zastřelí. Zachrání je Katherinina komorná a oni si můžou vybrat - umřít, nebo se stát upíry.

Stefanova minulost

Seriál The Vampire Diaries letos otevírá svou třetí sezónu a navazuje tak na předchozí dvě velice úspěšné sezóny. Producenti si mohou jenom mnout ruce nad svým úspěchem.

A protože se seriál od originálních knih v lecčems liší - například Elena měla být blonďatá - rozhodli se seriáloví tvůrci přijít také s vlastní verzí knih.

Ty se ovšem soustřeďují na Stefanovu minulost. Na to, jaký byl před proměnou v upíra, jak se setkal s Katherine a jak se z něj vlastně upír stal. Knižním éterem proběhla zmínka i o Damonových denících, prozatím ovšem máme jenom ty Stefanovy.

Fakta a fikce

Píše se rok 1864 a Spojene státy jsou rozdělené na průmyslový Sever a plantážnický Jih. Obě dvě části země mezi sebou válčí o to, aby bylo zrušeno otroctví a my se podíváme do Mystic Fall.

Stefan je poddajný mladík, který se s otcem nechce příliš dohadovat a většinou udělá, co se mu řekne. Stejně to dopadá i ve chvíli, kdy mu otec domluví sňatek. Setfan z tohosice není dvakrát nadšený, ale otcovu přání se podvolí.

Jeho bratr, Damon, naopak otci častokárt odporuje. Mimo jiné také v jeho setrvání ve vojenských jednotkách. Damon si života užívá plnými doušky a když k nim na panství dorazí osiřelá Katherine pouze se svou komornou, okamžitě se do ní zamiluje. Ovšem Stefan je na tom se svými city naprosto stejně.

Překlad

Z českého překladu jsem byla mírě rozpačitá. Proč? Knihu jsem v originále nečetla, tudíž nemůžu tak úplně posoudit nakolik se překlad drží originálu, ale s pár věcmi jsem se nemohla srovnat.

Když uvážíme, že se kniha odehrává v roce 1864, těžko uvěřit tomu, že bude Stefan své služebné říkat "Ahoj"... a podobných nelogičností tam bylo víc. Možná jsem hnidopich, ale když už se píše kniha z minulosti, měl by tomu odpovídat jak dobové vyobrazení, tak samozřejmě i slovník.

Postřehy a pocity

Kniha nejspíš kopíruje děj seriálu, ale nejsem si tím tak úplně jistá, protože seriál nesleduju. Přesto se mi zdá, že knižním postavám něco z těch seriálových tak trochu chybí. Stefan na mě působil spíš jako hodně labilní kluk, který se nedokázal vyznat sám v sobě a ve svých citech už vůbec ne.

Damon byl v některých momentech až příliš bezstarostný, aby v dalším okamžiku hrál na vážnější strunu. Největší poblém jsem měla s Katherine, kterou jsem po většinu času nepobírala.

Hodnocení

Knihu bych doporučila těm, kteří mají rádi knižní Upíří deníky, i jejich seriálovou podobu. Jde o další bonusové rozšíření upířísho světa, které by každý fanoušek měl mít doma. Neznalým čtenářům kniha nejspíš moc neřekne, ovšem může jít o lehké, rychlé zpestření dne, které rozhodně neublíží. Sem tam se člověk i pousměje. Knize dávám 2 hvězdičky a jsem zvědavá, co si vymyslí dál. Celkově jsou prozatím ohlášené 4 knižní díly, druhý díl - Chuť krve - v češtině vyjde ještě tento rok, v říjnu.

Stefanovy deníky: Zrození si můžete objednat na stránce nakladatelství FRAGMENT.

Chtěla bych touto cestou poděkovat nakladatelství FRAGMENT za poskytnutý recenzní výtisk této knihy.

Awaken

originální cover

Autor: Katie Kacvinsky

Originální název: Awaken

Knižní série: Awaken

Díl: první

Žánr: dystopie, scifi

Anotace na GoodReads: Maddie žije ve světě, kde se všechno dělá na počítači. Ať už chodíte do školy nebo na rande, lidé nevycházejí ze svého domova. Protože to ani není nutné. Po většinu času to Maddie nevadí, má ráda svůj osamělý, digitální život - až do chvíle, než potká Justina. Ten má rád fyzickou blízkost, tváří v tvář. Lidé podle něj totiž nemají být sami.

Najednou Maddie cítí, jako by se v ní něco probudilo. Pocit, že možná existuje jiný, lepší život. Jenže rodiče a společnost tvrdí něco jiného. Pokud bude chtít změnit cestu, jakou se její život ubírá, bude se muset naučit postavit sama za sebe.

V tomto ne-zrovna-statečném světě se dva mladí lidé snaži vybojovat svůj vlastní prostor.

Nakladatel: Houghton Mifflin Books for Children (EN)

Počet stran: 320 (EN)

Vazba: Vázaná (EN)

Vydání v USA: 23.5.2011

Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Datum četby: 8 dnů, srpen - září 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Nudnější knihu jsem už dlouho nečetla...

Oficiální stránky knihy

Oficiální stránky autora

Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):

Myslím, že tuhle recenzi by měli přestat číst ti z vás, kterým se kniha opravdu líbila. Protože si jsem jistá tím, že je následující řádky můžou pěkně naštvat.

Knihu jsem měla v hledáčku už dlouho, ale ke čtení jsem se odhodlala až po té, co jsem viděla to kvantum nadšených reakcí ostatních bloggerek. Logicky jsem pak ke knize přistupovala s jistým očekáváním futuristického světa okořeněného romantikou.

Maddie má domácí vězení kvůli svému projevu rebelství před pár lety. Od té chíle ji její otec hlídá jako oko v hlavě a nevěří jí. Píše rok 2060 a lidé jsou zvyklí zůstávat doma a komunikovat spolu pouze pomocí počítačů. K osobní kontaktům  dochází v menší míře a vše je řízené technikou. Jednoho dne se Maddie odhodlá k účasti na studijní skupině, ale ne online, na živo. Přesvědčil ji k tomu totiž její kamarád z internetu, se kterým se učila. A jak se ukáže, tenhle Justin je velice přitažlivý kluk, s vlastním názorem na společnost a s vlastním tajemstvím...

Víte, tahle kniha mi už do začátku vůbec nesedla. Děj knihy je zasazen do roku 2060, logicky jde o budoucnost, že. Ovšem mně spíš přišlo, že jde o rok 2011 plus mínus autobus. Správné futuristické pojetí společnosti se nekonalo. Kacvinsky se sice snažila vykreslit svět budoucnosti, který je závislý na technice a manuální práce v podstatě neexistuje, chtěla čtenářům ukázat na to, že přemíra techniky prostě škodí a lidé přestávají být pořádně lidmi... jenže mi to celkově vyznělo jako nabubřelé moralistické kázání, co mě neskonale iritovalo.

Několikrát jsem se přistihla při tom, že uvažuju nad zdánlivě hloupými otázkami. Většinou nad některými věcmi v knihách nedumám, i když jsou sebedivnější, a prostě si užívám knihu. Jenže tady mi to nešlo. Tak například... autorka se rozhodla ukázat, jak se svět změnil... k horšímu. Ve městech už neexistují žádné klasické stromy, jak je známe, ale místo toho jsou všude vysázeny stromy z plastu. Říkám si, fajn... Jenže pak mě napadla otázka... co vlastně Maddie dýchá? Odkud bere kyslík, když z rostlin nejspíš ne? Nikde v knize nebylo řečeno, že by s sebou nosila kyslíkovou masku. Navíc k výrobě stromů nejspíš potřebujete ropu, to jí lidé měli tolik? A elektřinu dostávali do domů skrz solární články? Uh-uh? A víte, že Slunce září čím dál tím méně, takže by solární elektrárny rozhodně nedokázaly nashromáždit takové množství energie, aby dokázaly pohánět celou zeměkouli? To byl teprve začátek.

Další věc, kterou jsem těžce nepobírala... Co je na digitálních školách tak strašného? Fajn, souhlasím s tím, že by se lidé měli více osobně stýkat a nesedět jenom doma u počítačů, ale proboha... co je špatného na tom, že mají děti dostat kvalitní vzdělání a později se sami rozhodnout, jestli v něm budou pokračovat? Tady si myslím, že se autorka hodně sekla, protože vystavěla příběh na celkem stupidní zápletce. Neřekla bych ani zbla, kdyby se hlavní hridnové rozhodli bojovat proti systému jako takovému, ale nějak jsem se nemohla srovnat s tím, že bojují proti digitálním školám... které jak se ukázalo, nejspíš řídí celou společnost, což je naprosto padlé na hlavu. Tady mi zela jedna obrovská logická díra. Navíc i ta revolta proti otci byla taky trochu out, protože byl sice až moc hlídající, ale měl k tomu důvod. Mně udělat tohle má vlastní dcera, nehne se z baráku pěkně dlouho. A to už vůbec nekomentuju, jak je možné, že se z obyčejného ředitele školy stal úžasný programátor, ani to, že ho nejspíš jeho dcera i předčila. Velké WTF!

Co byl pro mě velký problém, byla nebezpečnost příběhu. Žádná tam totiž nebyla. Nic, před čím by se měli hlavní hrdinové mít na pozoru. Jen se o nebezpečí mluvilo a mluvilo... ale jediná nebezpečná věc, která se tam objevila, byl Maddiin otec a pár policajtů. Takže jsem naprosto bez nadšení otáčela jednu stranu za druhou a četla slova a životní moudra, které naprosto nekorespondovaly s věkem a postavením postav. Spíš jde o nějaký autorčin manifest, kdy se nás vehementě snaží přesvědčit o tom, jak je pokrok špatný. Uhm, haló, každý normální člověk ví, že by neměl jenom sedět doma a odříznout se od normálního světa.

Láska Maddie K Justinovi? Ne, čistá obsese. Mezi hrdiny nebyla žádná chemie, nic, co by mě přesvědčilo o tom, že jsou si souzeni. Maddie byla Justinem spíš posedlá. A Justin se tvářil jako ten nejchytřejší kluk na světě, co řídí sportovní auto (které určitě na páru nejezdí) a je tajemný jak hrad v Karpatech. To jeho auto bylo naprostý výsměch - vypadá to, že opovrhuje technikou, ale má obojživelné auto! Nehledě na to, že jsou jeho rodiče futurističtí hipíci, co svého jediného syna nechávají jezdit všude po světě a nabírat další hipíky v boji proti vzdělání :D

Víte, Justin v tomto příběhu měl jasně hrát toho, kdo hlavní hrdince otevře oči. Jenže mně přišlo, že Maddie žádné probuzení neprodělala. Pokud nepočítáte to, že se jenom začala více soustřeďovat na svět okolo. Hned od začátku slepě papouškovala to, co jí Justin řekl a ani mu nedalo moc práce ji přesvědčit. Celkově mi přišlo, že dělala, co Justin uznal za vhodné. Ten kluk mi svými názory těžce lezl na nervy. Od začátku do konce. Ani pro mě žádným hrdinou nebyl.

Celkově jsem žádnou potřebu bojovat proti systému neměla. Chápu, co bylo hlavním posláním knihy - pokrok je sice fajn, ale s mírou. Lidé by se neměli zavírat v domech a nevycházet pomalu ven. Měli by se víc stýkat a nenechat svůj život řídit počítači. Ale to každý normálně uvažující člověk vážně ví. Největší problém pro mě byl, že jsem si k žádné postavě nedokázala vytvořit nějaký vztah, ve společnosti jsem zase tak příšerný problém neviděla a celkově jenom postavy chodily sem, tam, sem, tam a hodně toho nakecaly.

Řeknu vám to takhle, vůbec jsem neměla problém knihu několikrát odložit. Nic mě nenutilo k tomu, abych ji dočetla. A to je špatné. Dokonce jsem si dala na chvíli od čtení klid, abych knihu nesoudila příliš přísně, třeba jsem jen neměla svůj den, když jsem začínala číst. Ale víte co? Bylo to pořád stejné. Radím vám, pokud máte chuť na futuristickou romantickou dystopii, raději sáhněte po Matched. Ta kniha má všechno nakombinované ve správném poměru a nebude vám na ní vadit tolik věcí (pokud máte stejný vkus jako já).

Kacvinsky už pilně píše druhý díl, Middle Ground, který vyjde v roce 2012. A já vážně netuším, co by se tam mohlo dít normálního, protože poslední kapitola bylo pro mě osobně jedno velké WTF.

RC review: Krásní mrtví - Jonas

český cover

Autor: Eden Maguire

České datum vydání: 15.3.2011

Knižní série: Krásní mrtví

Díl: první

Žánr: paranormální jev, zombie

Nakladatel: Fragment

Česká anotace:

Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím. V průběhu jednoho roku zemřou za podivných okolností čtyři mladí, krásní lidé, studenti ellertonské střední školy. Jonas, Arizona, Summer a - Phoenix. Ta poslední smrt zasáhne Darinu nejvíc. Byl to její kluk, její veliká, největší láska… Je její setkání s Krásnými mrtvými skutečné? Co znamenají ta andělská křídla, která vidí, slyší a která nakonec sama dostává? Jonas zemřel jako první, zabil se na motorce. Ale je tolik nezodpovězených otázek… Odhalí Darina včas temná tajemství tajemství, aby tak vykoupila duše Krásných mrtvých?

Knižní prvotina

Série Krásní mrtví jsou autorčinou prvotinou, která sklidila docela velký úspěch. Eden střídavě žije ve Velké Británii a Spojených státech, má ráda nadpřirozeno a toulky přírodou. O sérii jsem slyšela kdysi dávno a nepříkládala jsem jí velkou pozornost. Až teď, když vyšla i u nás, jsem po ní sáhla.

Fakta a fikce

Upřímně, podle obálky a podle anotace jsem si myslela, že půjde o andělskou tématiku. Ani náhodou. Setkáváme se totiž se zombíky. Ale ne tak úplně s normálními zombíky, ale s Krásnými mrtvými. Mrtvými, kteří byli jaksi "vyvoláni" zpět, aby přišli na to, jak a proč vůbec zemřeli, aby se mohli posunout dál. Ale mají na to pouhý rok. Pokud se jim to nepodaří, nebudou mít už žádnou další možnost. Tihle zombíci ale vypadají jako za živa, jen jsou možná bledší a krásnější než před smrtí. A nesou na sobě vyobrazení malých andělských křídel.

Nečetla jsem moc knih, kde by hráli hlavní roli zombíci, takže tohle celé mi místy připadalo takové... hodně zvláštní. Nemohla jsem se s některými věcmi popasovat a celé to mytologické pozadí mi přišlo jako uplácané na koleni.

Překlad

Knihu jsem v originále nečetla, proto neposoudím, nakolik se blíží originálu. Překlad nebyl špatný, hodně hovorový jazyk, kterému dnešní mládež porozumí, jen mi některá slova a slovní spojení utkvěla v hlavě proto, že se mi nezdála.

Postřehy a pocity

Šestnáctiletá Darina je hlavní hrdinkou, která se vzpamatovává ze smrti svého přítele Phoenixe. Toho před pár dny zabili při rvačce. Příběh začíná docela akčně, bez zbytečného úvodu a vysvětlování rovnou hupsenete do chvíle, kdy Darina narazí na Krásné mrtvé na místě, o němž nikdo moc neví a kam téměř nikdo nechodí.

Sledujete, jak se na ní veškerý smutek ze ztráty milovaného člověka podepsal. Takže je pochopitelně jasné, že když na naše mrtvé narazí, je šťastná jako ta blecha a ani pořádně neuvažuje o tom a tamtom. Hlavní pro ní je, že může být zase s Phoenixem, i když jen na chvíli a jen po slibu, že o Krásných mrtvých nikomu neřekne...

Kromě Phoenixe narazí i na 3 další mrtvé mladistvé, kteří o svůj život přišli v průběhu tohoto roku a stejně jako její mrtvý přítel se vrátili zpět, aby vyřešili okolnosti své smrti. Tak se seznamujeme s Jonasem (vyboural se na motorce), Arizonou (utopila se) a Summer (zastřelili ji v obchoďáku)... jo a Hunterem, jejich vrchním kápem, co je má pod palcem.

První díl série se zaměřuje právě na smrt Jonase. Na pátrání po tom, co se ve skutečnosti stalo. Jonasovi totiž hodně rychle odtikává čas a když nezjistí, jak vlastně zemřel, už nebude mít jinou šanci.

Hodnocení

Začátek mě upřímně dost zaskočil. Nejsem zvyklá na to, že skočím rovnýma nohama do akce, aniž bych pořádně věděla, o co jde. Jak bych celou knihu shrnula? Bylo to hodně jiné. Bylo to natolik jiné, že jsem po dočtení prostě nevěděla, jak knihu celkově ohodnotit. Celý vztah Dariny a Phoenixe byl až moc... emotivní... Být až takhle zamilovaný do osoby, se kterou člověk chodí jen dva měsíce a až takhle strašně prožívat jeho odchod? A pak to její na hlavu postavené chování ohledně toho, že je Phoenix "naživu"? Jediné, na co jsem při čtení jejich společných chvilek mohla myslet bylo: Holka, s tebou vážně není něco v pořádku. Vždyť je mrtvý, jak se s ním můžeš líbat a být z něho celá pryč, když už se ti ze záhrobí prostě nikdy nevrátí? Proč si takhle ubližuješ? Prober se už! 

Musím ale přiznat, že na to, jak byla Darina místy naprosto nepochopitelná, se dokázala sebrat natolik, aby vůbec vyřešila celý ten "detektivní" příběh v pozadí. Zajímavé je, že po celou dobu knihy až tak úplně netušíte, co se vlastně tehdy stalo... i když máte nějaký názor, až do posledního momentu to nemáte jisté. 

Řekla bych, že kniha určená spíše nenáročných čtenářům. Stylem psaní bych ji spíše doporučovala mladšímu publiku. Fanoušci knižních Upířích deníků si rozhodně přijdou na své.

Celkově knize po zvážení všeho možného i nemožného dávám 2 hvězdičky.

Krásné mrtvé si můžete objednat na stránce Fragmentu.

Chtěla bych touto cestou poděkovat Fragmentu za poskytnutý recenzní výtisk této knihy.