 |
| originální cover |
Autor: Katie Kacvinsky
Originální název: Awaken
Knižní série: Awaken
Díl: první
Žánr: dystopie, scifi
Anotace na GoodReads: Maddie žije ve světě, kde se všechno dělá na počítači. Ať už chodíte do školy nebo na rande, lidé nevycházejí ze svého domova. Protože to ani není nutné. Po většinu času to Maddie nevadí, má ráda svůj osamělý, digitální život - až do chvíle, než potká Justina. Ten má rád fyzickou blízkost, tváří v tvář. Lidé podle něj totiž nemají být sami.
Najednou Maddie cítí, jako by se v ní něco probudilo. Pocit, že možná existuje jiný, lepší život. Jenže rodiče a společnost tvrdí něco jiného. Pokud bude chtít změnit cestu, jakou se její život ubírá, bude se muset naučit postavit sama za sebe.
V tomto ne-zrovna-statečném světě se dva mladí lidé snaži vybojovat svůj vlastní prostor.
Nakladatel: Houghton Mifflin Books for Children (EN)
Počet stran: 320 (EN)
Vazba: Vázaná (EN)
Vydání v USA: 23.5.2011
Vydání v ČR: nevyšlo
Moje hodnocení:
Moje hodnocení obálky:
Datum četby: 8 dnů, srpen - září 2011, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Nudnější knihu jsem už dlouho nečetla...
Můj názor (obsahuje spoilery):
Myslím, že tuhle recenzi by měli přestat číst ti z vás, kterým se kniha opravdu líbila. Protože si jsem jistá tím, že je následující řádky můžou pěkně naštvat.
Knihu jsem měla v hledáčku už dlouho, ale ke čtení jsem se odhodlala až po té, co jsem viděla to kvantum nadšených reakcí ostatních bloggerek. Logicky jsem pak ke knize přistupovala s jistým očekáváním futuristického světa okořeněného romantikou.
Maddie má domácí vězení kvůli svému projevu rebelství před pár lety. Od té chíle ji její otec hlídá jako oko v hlavě a nevěří jí. Píše rok 2060 a lidé jsou zvyklí zůstávat doma a komunikovat spolu pouze pomocí počítačů. K osobní kontaktům dochází v menší míře a vše je řízené technikou. Jednoho dne se Maddie odhodlá k účasti na studijní skupině, ale ne online, na živo. Přesvědčil ji k tomu totiž její kamarád z internetu, se kterým se učila. A jak se ukáže, tenhle Justin je velice přitažlivý kluk, s vlastním názorem na společnost a s vlastním tajemstvím...
Víte, tahle kniha mi už do začátku vůbec nesedla. Děj knihy je zasazen do roku 2060, logicky jde o budoucnost, že. Ovšem mně spíš přišlo, že jde o rok 2011 plus mínus autobus. Správné futuristické pojetí společnosti se nekonalo. Kacvinsky se sice snažila vykreslit svět budoucnosti, který je závislý na technice a manuální práce v podstatě neexistuje, chtěla čtenářům ukázat na to, že přemíra techniky prostě škodí a lidé přestávají být pořádně lidmi... jenže mi to celkově vyznělo jako nabubřelé moralistické kázání, co mě neskonale iritovalo.
Několikrát jsem se přistihla při tom, že uvažuju nad zdánlivě hloupými otázkami. Většinou nad některými věcmi v knihách nedumám, i když jsou sebedivnější, a prostě si užívám knihu. Jenže tady mi to nešlo. Tak například... autorka se rozhodla ukázat, jak se svět změnil... k horšímu. Ve městech už neexistují žádné klasické stromy, jak je známe, ale místo toho jsou všude vysázeny stromy z plastu. Říkám si, fajn... Jenže pak mě napadla otázka... co vlastně Maddie dýchá? Odkud bere kyslík, když z rostlin nejspíš ne? Nikde v knize nebylo řečeno, že by s sebou nosila kyslíkovou masku. Navíc k výrobě stromů nejspíš potřebujete ropu, to jí lidé měli tolik? A elektřinu dostávali do domů skrz solární články? Uh-uh? A víte, že Slunce září čím dál tím méně, takže by solární elektrárny rozhodně nedokázaly nashromáždit takové množství energie, aby dokázaly pohánět celou zeměkouli? To byl teprve začátek.
Další věc, kterou jsem těžce nepobírala... Co je na digitálních školách tak strašného? Fajn, souhlasím s tím, že by se lidé měli více osobně stýkat a nesedět jenom doma u počítačů, ale proboha... co je špatného na tom, že mají děti dostat kvalitní vzdělání a později se sami rozhodnout, jestli v něm budou pokračovat? Tady si myslím, že se autorka hodně sekla, protože vystavěla příběh na celkem stupidní zápletce. Neřekla bych ani zbla, kdyby se hlavní hridnové rozhodli bojovat proti systému jako takovému, ale nějak jsem se nemohla srovnat s tím, že bojují proti digitálním školám... které jak se ukázalo, nejspíš řídí celou společnost, což je naprosto padlé na hlavu. Tady mi zela jedna obrovská logická díra. Navíc i ta revolta proti otci byla taky trochu out, protože byl sice až moc hlídající, ale měl k tomu důvod. Mně udělat tohle má vlastní dcera, nehne se z baráku pěkně dlouho. A to už vůbec nekomentuju, jak je možné, že se z obyčejného ředitele školy stal úžasný programátor, ani to, že ho nejspíš jeho dcera i předčila. Velké WTF!
Co byl pro mě velký problém, byla nebezpečnost příběhu. Žádná tam totiž nebyla. Nic, před čím by se měli hlavní hrdinové mít na pozoru. Jen se o nebezpečí mluvilo a mluvilo... ale jediná nebezpečná věc, která se tam objevila, byl Maddiin otec a pár policajtů. Takže jsem naprosto bez nadšení otáčela jednu stranu za druhou a četla slova a životní moudra, které naprosto nekorespondovaly s věkem a postavením postav. Spíš jde o nějaký autorčin manifest, kdy se nás vehementě snaží přesvědčit o tom, jak je pokrok špatný. Uhm, haló, každý normální člověk ví, že by neměl jenom sedět doma a odříznout se od normálního světa.
Láska Maddie K Justinovi? Ne, čistá obsese. Mezi hrdiny nebyla žádná chemie, nic, co by mě přesvědčilo o tom, že jsou si souzeni. Maddie byla Justinem spíš posedlá. A Justin se tvářil jako ten nejchytřejší kluk na světě, co řídí sportovní auto (které určitě na páru nejezdí) a je tajemný jak hrad v Karpatech. To jeho auto bylo naprostý výsměch - vypadá to, že opovrhuje technikou, ale má obojživelné auto! Nehledě na to, že jsou jeho rodiče futurističtí hipíci, co svého jediného syna nechávají jezdit všude po světě a nabírat další hipíky v boji proti vzdělání :D
Víte, Justin v tomto příběhu měl jasně hrát toho, kdo hlavní hrdince otevře oči. Jenže mně přišlo, že Maddie žádné probuzení neprodělala. Pokud nepočítáte to, že se jenom začala více soustřeďovat na svět okolo. Hned od začátku slepě papouškovala to, co jí Justin řekl a ani mu nedalo moc práce ji přesvědčit. Celkově mi přišlo, že dělala, co Justin uznal za vhodné. Ten kluk mi svými názory těžce lezl na nervy. Od začátku do konce. Ani pro mě žádným hrdinou nebyl.
Celkově jsem žádnou potřebu bojovat proti systému neměla. Chápu, co bylo hlavním posláním knihy - pokrok je sice fajn, ale s mírou. Lidé by se neměli zavírat v domech a nevycházet pomalu ven. Měli by se víc stýkat a nenechat svůj život řídit počítači. Ale to každý normálně uvažující člověk vážně ví. Největší problém pro mě byl, že jsem si k žádné postavě nedokázala vytvořit nějaký vztah, ve společnosti jsem zase tak příšerný problém neviděla a celkově jenom postavy chodily sem, tam, sem, tam a hodně toho nakecaly.
Řeknu vám to takhle, vůbec jsem neměla problém knihu několikrát odložit. Nic mě nenutilo k tomu, abych ji dočetla. A to je špatné. Dokonce jsem si dala na chvíli od čtení klid, abych knihu nesoudila příliš přísně, třeba jsem jen neměla svůj den, když jsem začínala číst. Ale víte co? Bylo to pořád stejné. Radím vám, pokud máte chuť na futuristickou romantickou dystopii, raději sáhněte po Matched. Ta kniha má všechno nakombinované ve správném poměru a nebude vám na ní vadit tolik věcí (pokud máte stejný vkus jako já).
Kacvinsky už pilně píše druhý díl, Middle Ground, který vyjde v roce 2012. A já vážně netuším, co by se tam mohlo dít normálního, protože poslední kapitola bylo pro mě osobně jedno velké WTF.
Knihu jsem měla v hledáčku už dlouho, ale ke čtení jsem se odhodlala až po té, co jsem viděla to kvantum nadšených reakcí ostatních bloggerek. Logicky jsem pak ke knize přistupovala s jistým očekáváním futuristického světa okořeněného romantikou.
Maddie má domácí vězení kvůli svému projevu rebelství před pár lety. Od té chíle ji její otec hlídá jako oko v hlavě a nevěří jí. Píše rok 2060 a lidé jsou zvyklí zůstávat doma a komunikovat spolu pouze pomocí počítačů. K osobní kontaktům dochází v menší míře a vše je řízené technikou. Jednoho dne se Maddie odhodlá k účasti na studijní skupině, ale ne online, na živo. Přesvědčil ji k tomu totiž její kamarád z internetu, se kterým se učila. A jak se ukáže, tenhle Justin je velice přitažlivý kluk, s vlastním názorem na společnost a s vlastním tajemstvím...
Víte, tahle kniha mi už do začátku vůbec nesedla. Děj knihy je zasazen do roku 2060, logicky jde o budoucnost, že. Ovšem mně spíš přišlo, že jde o rok 2011 plus mínus autobus. Správné futuristické pojetí společnosti se nekonalo. Kacvinsky se sice snažila vykreslit svět budoucnosti, který je závislý na technice a manuální práce v podstatě neexistuje, chtěla čtenářům ukázat na to, že přemíra techniky prostě škodí a lidé přestávají být pořádně lidmi... jenže mi to celkově vyznělo jako nabubřelé moralistické kázání, co mě neskonale iritovalo.
Několikrát jsem se přistihla při tom, že uvažuju nad zdánlivě hloupými otázkami. Většinou nad některými věcmi v knihách nedumám, i když jsou sebedivnější, a prostě si užívám knihu. Jenže tady mi to nešlo. Tak například... autorka se rozhodla ukázat, jak se svět změnil... k horšímu. Ve městech už neexistují žádné klasické stromy, jak je známe, ale místo toho jsou všude vysázeny stromy z plastu. Říkám si, fajn... Jenže pak mě napadla otázka... co vlastně Maddie dýchá? Odkud bere kyslík, když z rostlin nejspíš ne? Nikde v knize nebylo řečeno, že by s sebou nosila kyslíkovou masku. Navíc k výrobě stromů nejspíš potřebujete ropu, to jí lidé měli tolik? A elektřinu dostávali do domů skrz solární články? Uh-uh? A víte, že Slunce září čím dál tím méně, takže by solární elektrárny rozhodně nedokázaly nashromáždit takové množství energie, aby dokázaly pohánět celou zeměkouli? To byl teprve začátek.
Další věc, kterou jsem těžce nepobírala... Co je na digitálních školách tak strašného? Fajn, souhlasím s tím, že by se lidé měli více osobně stýkat a nesedět jenom doma u počítačů, ale proboha... co je špatného na tom, že mají děti dostat kvalitní vzdělání a později se sami rozhodnout, jestli v něm budou pokračovat? Tady si myslím, že se autorka hodně sekla, protože vystavěla příběh na celkem stupidní zápletce. Neřekla bych ani zbla, kdyby se hlavní hridnové rozhodli bojovat proti systému jako takovému, ale nějak jsem se nemohla srovnat s tím, že bojují proti digitálním školám... které jak se ukázalo, nejspíš řídí celou společnost, což je naprosto padlé na hlavu. Tady mi zela jedna obrovská logická díra. Navíc i ta revolta proti otci byla taky trochu out, protože byl sice až moc hlídající, ale měl k tomu důvod. Mně udělat tohle má vlastní dcera, nehne se z baráku pěkně dlouho. A to už vůbec nekomentuju, jak je možné, že se z obyčejného ředitele školy stal úžasný programátor, ani to, že ho nejspíš jeho dcera i předčila. Velké WTF!
Co byl pro mě velký problém, byla nebezpečnost příběhu. Žádná tam totiž nebyla. Nic, před čím by se měli hlavní hrdinové mít na pozoru. Jen se o nebezpečí mluvilo a mluvilo... ale jediná nebezpečná věc, která se tam objevila, byl Maddiin otec a pár policajtů. Takže jsem naprosto bez nadšení otáčela jednu stranu za druhou a četla slova a životní moudra, které naprosto nekorespondovaly s věkem a postavením postav. Spíš jde o nějaký autorčin manifest, kdy se nás vehementě snaží přesvědčit o tom, jak je pokrok špatný. Uhm, haló, každý normální člověk ví, že by neměl jenom sedět doma a odříznout se od normálního světa.
Láska Maddie K Justinovi? Ne, čistá obsese. Mezi hrdiny nebyla žádná chemie, nic, co by mě přesvědčilo o tom, že jsou si souzeni. Maddie byla Justinem spíš posedlá. A Justin se tvářil jako ten nejchytřejší kluk na světě, co řídí sportovní auto (které určitě na páru nejezdí) a je tajemný jak hrad v Karpatech. To jeho auto bylo naprostý výsměch - vypadá to, že opovrhuje technikou, ale má obojživelné auto! Nehledě na to, že jsou jeho rodiče futurističtí hipíci, co svého jediného syna nechávají jezdit všude po světě a nabírat další hipíky v boji proti vzdělání :D
Víte, Justin v tomto příběhu měl jasně hrát toho, kdo hlavní hrdince otevře oči. Jenže mně přišlo, že Maddie žádné probuzení neprodělala. Pokud nepočítáte to, že se jenom začala více soustřeďovat na svět okolo. Hned od začátku slepě papouškovala to, co jí Justin řekl a ani mu nedalo moc práce ji přesvědčit. Celkově mi přišlo, že dělala, co Justin uznal za vhodné. Ten kluk mi svými názory těžce lezl na nervy. Od začátku do konce. Ani pro mě žádným hrdinou nebyl.
Celkově jsem žádnou potřebu bojovat proti systému neměla. Chápu, co bylo hlavním posláním knihy - pokrok je sice fajn, ale s mírou. Lidé by se neměli zavírat v domech a nevycházet pomalu ven. Měli by se víc stýkat a nenechat svůj život řídit počítači. Ale to každý normálně uvažující člověk vážně ví. Největší problém pro mě byl, že jsem si k žádné postavě nedokázala vytvořit nějaký vztah, ve společnosti jsem zase tak příšerný problém neviděla a celkově jenom postavy chodily sem, tam, sem, tam a hodně toho nakecaly.
Řeknu vám to takhle, vůbec jsem neměla problém knihu několikrát odložit. Nic mě nenutilo k tomu, abych ji dočetla. A to je špatné. Dokonce jsem si dala na chvíli od čtení klid, abych knihu nesoudila příliš přísně, třeba jsem jen neměla svůj den, když jsem začínala číst. Ale víte co? Bylo to pořád stejné. Radím vám, pokud máte chuť na futuristickou romantickou dystopii, raději sáhněte po Matched. Ta kniha má všechno nakombinované ve správném poměru a nebude vám na ní vadit tolik věcí (pokud máte stejný vkus jako já).
Kacvinsky už pilně píše druhý díl, Middle Ground, který vyjde v roce 2012. A já vážně netuším, co by se tam mohlo dít normálního, protože poslední kapitola bylo pro mě osobně jedno velké WTF.
Sice jsem si knihu chtěla původně v nejbližší době přečíst, ale když tě tak čtu, tak to asi nechám někdy na později.
OdpovědětVymazat