RC review: Procitnutí

český cover

Autor: Lisa McMann

České datum vydání: 7.10.2011

Knižní série: Lovkyně snů

Díl: první

Žánr: paranormálno
Nakladate: FRAGMET

Česká anotace:

Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...

Snění

Každý člověk má sny. Některé jsou veselé, jiné smutné, barevné či hrůzostrašné. Některé si pamatujeme, většinu z nich ale zapomínáme. Ve spánku se náš mozek vypořádává s věcmi, které za dne nejsme schopní vyřešit. Anebo je řešit nechceme a máme z nich strah.

Sněním se zabývalo hned několik psychologů, vědců - vlastně se jím zabývají doposud. Každý by chtěl vědět, co se tomu druhému v hlavě odehrává. A na tuhletu notu vsadila Lisa, jejíž kniha mezi ostatními vyniká svou odlišností. Řeknu vám to hned na začátku: na knihu musíte mít tu správnou náladu. Anebo vás prostě musí dostatečně zajímat, abyste ji pochopili a užili si ji tak, jak ji autorka zamýšlela.

Fakta a fikce

Zkuste si představit, že se propadáte lidem do snů. Myslíte, že je to super? Ani náhodou. Janie to totiž nemůže nijak ovládat a tak se ocitá v nejrůznějších nočních můrách lidí, kteří v její blízkosti usnou. Nemůže se z nich dostat ven a prožívá všechny hrůzy spolu se snícími.

Kromě toho to Janie v životě nemá vůbec jednoduché. Její matka jí matkou zrovna není, žije z ruky do úst a moc kamarádů nemá. Ale jak už to tak bývá, všechno se může nějak změnit... Jen se Janie musí naučit se své schopnosti postavit a začít ji ovládat.

Překlad

Český překlad byl správně syrový. Některé výrazy, hlavně ty týkající se sexu, byly dosti úderné a na nic si nehrály. Přepdokládám, že přesně takový je i originál, takže bod za udržení originality.

Postřehy a pocity

Ve většině recenzí se dozvíte, že je kniha psaná formou deníkových zápisů. To není až tak úplně pravda, protože Janie si rozhodně nic z toho nezapisuje. My jenom máme možnost sledovat její život formou kratších útržků z několika let, z různých dnů, v různou dobu. Příběh je psán v přítomném čase a ze začátku trvá, než si čtenář na styl psaní zvykne a ne každému to může vyhovovat.

Janie jsem pořádně litovala. Neměla to chuděrka lehké a vlastně to nemá lehké pořád. Probíjí se životem, jak nejlépe umí a samozřejmě, že má své sny. Ale ne takové, které se vám sní v noci. Chce se dostat na vysokou školu, chce mít přátele a chtěla by jednou zažít i lásku. Svým rozumným postojem k životu mi přirostla k srdci a já jí držela palce.

Cabel je zvláštní hrdina, kterého jsem si oblíbila. Byl správně - normálně - tajemný. Člověk nevěděl, co si o něm má myslet. Taky si toho užil hodně a díky tomu, co dělal, v mých očích stoupnul. Jediný problém jsem měla s jeho jménem. Vždycky jsem si ho přečetla jako Kabel a to mě trochu rozesmívalo.

Hodnocení

Musím říct, že jde po dlouhé době o knihu, ze které jsem opravdu nadšená. Je to hlavně díky tomu, že je naprosto odlišná od toho kvanta podobných knih. Je docela krátká, neuvidíte v ní příliš dlouhá souvětí, příliš zapeklité myšlenky, jde prostě o jednoduchost. Kniha je vyloženě syrová. A to se mi moc líbí.

Tahle její syrovost dodává příběhu punc děsivé reálnosti. Lidem se dějí zlé věci a ne všichni se s nimi dokážou vyrovnat. A postavy? Janie a Cabel jsou dvě ztracené existence, které si chtějí vydobýt své místo na slunci. Mají na něj právo. Jejich vztah je docela komplikovaný a ne vždycky víte, co si myslet. To bylo pěkně mučivé, ale vývoj se mi opravdu zalíbil. Bylo to něco jiného.

Knize dávám 5 hvězdiček, protože mě svým obsahem uhranula. Ne každému ale sedne a ne každý v ní uvidí to, co já. Doufám, že na pokračování nebudu dlouho čekat.

Lovkyni snů: Procitnutí si můžete objednat na stránce nakladatelství FRAGMENT.

Chtěla bych touto cestou poděkovat nakladatelství FRAGMENT za poskytnutý recenzní výtisk této knihy.

RC review: Jezdci časem

český cover

Autor: Alex Scarrow

České datum vydání:  14.9.2011

Knižní série: Jezdci časem

Díl: první

Žánr: fantasy, dystopie, cestování časem

Nakladatel: BB/art

Česká anotace:

Zahrávejte si s časem a známý svět… by se mohl změnit ve svět, jak ho neznáte.

Liam O’Connor měl zemřít v moři v roce 1912.

Maddy Carterová měla zemřít v letadle v roce 2010.

Sal Vikramová měla zemřít při požáru v roce 2026.

Ale několik okamžiků před jejich smrtí se zničehonic kdosi objevil a řekl: „Podej mi ruku…“

Jenže Liam, Maddy a Sal nejsou zachráněni. Najala je organizace, o jejíž existenci nemá nikdo ponětí, s jediným cílem – aby opravovali narušenou historii. Protože cestování časem je možné a někteří lidé by se rádi vrátili v čase a měnili minulost.

Proto existují JEZDCI ČASEM, aby nás chránili. Aby zabránili cestovatelům v čase ve zničení světa…

Cestování časem

Říká se, že pokrok nezastavíš... Věda se ve svém výzkumu dostává pěkně daleko. Před několika lety, či rovnou staletími, si lidé nedokázali představit střelné zbraně, auta, létající stroje, ba ani telefony a spoustu dalších vymožeností, které nám po většinu času zpříjemňují a hlavně zjednodušují život. Kdo ví, co se stane v budoucnosti. Třeba se lidem dokonce podaří sestrojit stroj času.

A právě na tuto strunu hrají právě Jezdci času. Co kdyby se někomu přece jenom podařilo stroj času sestrojit? Co by to pro lidstvo znamenalo? Co kdyby se někdo rozhodl, že změní minulost? A jaké následky by to mělo pro budoucí svět? Jak by lidstvo dopadlo? Pokud si kladete tyto otázky, je kniha právě pro vás.

Fakta a fikce

Liam se měl utopit v podpalubí Titaniku, když šel ke dnu. Maddy měla zemřít v letadle po té, co vybuchla bomba. Sal měla uhořet v Indii. Liam je z roku 1912, Maddy z roku 2010 a Sal z roku 2026. Všem třem byla nabídnuta možnost žít, ale už nikdy se nebudou moci vrátit do svých životů tak, jak je znali. Místo toho začnou pracovat pro agenturu Jezdců v čase.

V budoucnosti totiž lidé sestrojí stroj času a lidé se tak budou moci vrátit do minulosti. A právě proto jsou tady Jezdci času. Mají zabránit a napravit změny minulosti, které měly fatální důsledek a změnily tak budoucnost.

Překlad

Český překlad se mi moc líbil. Celkově je kniha pojata dosti syrově a český překlad tomu dal ten správný spád. Jediné, co mě při čtení trochu vyrušovalo, byla německá slovíčka. Nejsem němčinář, takže jsem jim prd rozuměla, ale smysl jsem si dokázala domyslet.

Postřehy a pocity

Mám moc ráda knihy o cestování v čase a alternativní realitách, změnách času a tak vůbec. Fascinuje mě to, protože bych se sama ráda do minulosti nebo budoucnosti podívala. Jen tak na skok a pak zase zpátky.

Postavy byly výborné. Oblíbila jsem si všechny tři hlavní hrdiny, Boba i Fostera, jejich "učitele". Liam to měl chudák nejtěžší, protože děvčata už vývoj technologií zažila a uměla je používat. On si na všechno musel zvykat za pochodu a pak se ještě ocitl ve světě, kterému měl zabránit. Věřte mi, že bych rozhodně nechtěla zažít to, co on.

Veškeré popisy cestování v čase, důsledků, povinností, byly srozumitelné, nebyly zbytečně zamotané, šlo o logiku. A to se mi moc líbí. Vyprávění se střídalo hned z několika pohledů, ať už šlo o ty dobré, nebo o ty špatné. Čtenář chce vždycky vědět, co se děje na "druhé straně barikády". Tady o tom měl určitou představu. A o to to bylo děsivější.

Hodnocení

Knihou jsem byla velmi příjemně překvapena. Příběh byl opravdu dobře napsaný, nevadilo mi skákání z minulosti do přítomnosti, pak do budoucnosti a zase na přeskáčku. Nebylo to rušivé a síš mě to víc navnadilo na čtení, protože jsem byla zvědavá, jak se celá situace vyvine.

Alex Scarrow psát umí, zápletka byla jednoduchá, ale vyobrazení výborné. Na jedničku. Proto dávám s čistým srdcem zasloužených 5 hvězdiček a těším se na pokračování. Série Jezdci časem je světově dost oblíbená. Dosud vyšly 4 díly, pátý se chystá na únor 2012.

Jezdce časem si můžete objednat na stránce nakladatelství BB/art.

Chtěla bych touto cestou poděkovat nakladatelství BB/art za poskytnutý recenzní výtisk této knihy.

Knižní řetězovka (6)

S touhle úžasnou Knižní řetězovkou přišla Luu a plno ostatních blogerů se do ní zapojilo. Já jsem si řetězovku musela rozdělit do menších úseků, protože nejsem schopná na některé otázky odpovědět jasně, stručně a výstižně. Prostě se vykecávám :D Otázek je celkově 55, já si to rozdělila na 5 otázek/příspěvek, tudíž se můžete těšit dohromady na 11 příspěvků. Pokračujeme šestu částí.

26. Jak často vybíráš knihu podle obálky?
Řekla bych, že často. Obálka je první, co mé oko upoutá, aniž bych věděla o čem kniha je. Právě podle obálky si většinou knihy ukládám do paměti. Samozřejmě, když mě obálka zaujme, přečtu si anotaci knihy. Pokud mě něčím zaujme, dám si jí do svého to-read seznamu. Nevěřím, že někdo knihy podle obálky nevybírá, ať už si tvrdí, co chce. Přece jen první vjem dostáváme prostřednictvím zraku.

27. Jak často souhlasíš s negativní kritikou?
Tohle je dosti zapeklitá otázka. Ti z vás, kteří můj blog čtou delší dobu, vědí, že nerada o nějaké knize říkám, že stojí za prd. Samozřejmě ale nebudu lhát a když se mi kniha nelíbí, řeknu to. To máte tak - sto lidí, sto názorů. Každému z nás se líbí něco jiného, každý z nás je jinak starý, každý z nás má načteno jiné množství knih. Co mám ráda já, nemusí mít rád někdo jiný. Co na knihách a příbězích vadí mně, nemusí vadit ostatním. Přestože se vždycky snažím ke knize přistupovat objektivně a stejně objektivně ji i posoudit, logicky se do toho všeho zamíchává i můj osobní, čistě subjektivní, pocit a pohled. Nikdo nedokáže být naprosto objektivní (anebo ano, ale na nikoho takového jsem ještě nenarazila).

Mrzí mě, pokud jsem shodila knihu, kterou vy osobně milujete, ale tak to prostě chodí. Sama vím, že se negativní kritika přijímá mnohem hůř, než ta pozitivní. I já mám ráda knihy, které ostatní moc nemusí, o kterých si myslí, že je to neskutečná blbost a tak vůbec. Hlavní je, aby si to člověk moc nebral. Aby člověk neviděl hned rudě a pochopil, že každý má právo na svůj názor.

V poslední době se bohužel setkávám s tím, že kdykoliv napíšu, že se mi nějaká kniha, kterou X lidí přede mnou vychválilo až do nebes, vážně nelíbila, stávám se terčem docela nepříjemných věcí. My s Abyss tomu říkáme "sežerou tě zaživa". Podívejte se, já neudávám, jestli je kniha skvělá nebo příšerná. Já jenom sděluju svůj názor. Nemusíte se jím řídit, ale i můžete. To nechávám jenom na vás. Ale proboha, když řeknu, že je něco na prd, neskalpujte mě hned.

28. A co psaní negativních recenzí?
Viz výše. Neexistují jenom dobré knihy, logicky se tak objeví negativní recenze.

29. Kdybys mohla číst v dalším cizím jazyce, jaký by to byl?
Momentálně čtu v angličtině a polštině (slovenštinu nepočítám, i když i v tomhle jazyce by se šiklo mít doma víc knížek). Rozhodně bych chtěla umět číst rusky, nejdřív se ale tu ruštinu musím naučit :D Měla bych oprášit svou španělštinu, ale na knihu bych si ještě netroufla. Samozřejmě by mi nevadilo, kdybych uměla číst ty japonské a řínské klikyháky. A co potom taková manarínština!

30. Největší knižní výzva?
Dvě slova - povinná četba. Nemám ráda Čapka. Nemám ráda cokoliv ruského. Nemám ráda Remarqua - až moc krve, moc reálné. Samozřejmě ne všechno bylo zlé. Oblíbila jsem si například Farmu zvířat, Komu zvoní hrana a pár dalších.

Posuď knihu podle obalu (45)

Název knihy: Zlodějka duší
Autor: Kiersten White

České datum vydání: 17.11.2011

Česká anotace: Hrdinka románu Evie má velice zvláštní povolání: pracuje v Mezinárodní agentuře pro zadržování paranormálů. Běžně se vídá s upíry a vlkodlaky, její nejlepší přítelkyně patří mezi mořské panny a nová láska je vodouch - paranormál, který na sebe dokáže brát nejrůznější podoby.

Nic na paranormálních tvorech ji nemůže překvapit a zaskočit. Paranormálové jí vlastně připadají normální a agentura jí nahrazuje rodinu, o kterou přišla. Trochu jí vadí, že je ochuzena o běžné radosti svých vrstevníků, ale vede vcelku spokojený život. To se však má brzy změnit. Paranormálové začínají z neznámých důvodů umírat a kolem Evie se začínají dít podivné věci. Potom se na scéně objeví Zlodějka duší a Evie jde o život.

Můj názor: Tuhle knihu jsem asi tak před rokem začala číst, ale po první kapitole jsem toho musela nechat. Nějak mě to nedokázalo chytit. Nejspíš to bylo i tím, že vážně nemám zrovna v oblibě vílí světy. Ale i tak jsem rozhodnutá si ji přečíst. Už kvůli té nádherné obálce. Nejsem si sice moc jistá tím, nakolik obálka odpovídá obsahu knihy, ale co. Líbí se mi melancholické pojetí barev. Palec nahoru za to, že Češi zachovali originální obálku. Slováci se knihy ve slovenštině mohou dočkat už 31.10.2011. Zase o chloupek dřív, než my.

Srdce v sázce

český cover

Autor: Alyxandra Harvey
Originální název: Hearts at Stake

Český název: Srdce v sázce

Knižní série: Drake Chronicles

Díl: první

Žánr: fantasy, upíři

Česká anotace: Solange Drakeová odjakživa věděla, že se má stát královnou upírů. Jako jediná upírka ženského pohlaví, která se kdy narodila a nebyla „stvořena“, je ohrožovaná ze všech stran: upířími ctiteli, kteří touží podílet se na pokračování jejího rodu, až po lovce, kteří se snaží zničit ji a celou její rodinu, hnáni vidinou tučné odměny. Když dojde k únosu, její starší bratr Nicholas a nejlepší smrtelnická kamarádka Lucy se snaží ji zachránit. Dokáže ale Lucy zachránit také sama sebe před Nicholasem, který je neodolatelný jako… zkrátka jako mladý upír? A co se stane, pokud se Solange zamiluje do lovce upírů, který ji chrání před smrtelně nebezpečnými intrikami královského dvora?

Nakladatel: Walker Books for Young Readers (EN), JOTA (CZ)
Počet stran: 256 (EN), 256 (CZ)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN), vázaná (CZ)
Vydání v USA: 22.12.2009
Vydání v ČR: 14.9.2011

Moje hodnocení:

Moje hodnocení originální obálky:

Moje hodnocení české obálky:

Promo ke knize

Datum četby: 2 dny, říjen 2011, v češtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Pěkná upíří oddychovka.

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Na Srdce v sázce jsem se dost těšila. Knihu jsem měla v merku už dávno, ale počkala jsem si, až vyjde v češtině.

Příběh knihy je sledován ze dvou dívčích pohledů, z pohledů dvou nejlepších kamarádek Solange a Lucy. Solange je nejmladší z osmi sourozenců, jediná dívka, která se narodila s upířím genem, jediná, která může naplnit proroctví. Solange brzo bude šestnáct a v ten den se promění v upíra, tak jako její sourozenci, nebo zemře... Horší je, že je Solange cílem nejen upírů všech možných druhů a stran, ale také lidí. Někteří ji chtějí zabít, většina z nich ji spíš chce mít na plození mocnějších synů. Je jasné, že z toho Solange není zrvona dvakrát odvázaná...

Lucy zná Drakeovic rodinu už od mala a cítí se u nich jako doma. Její rodiče jsou bojovníci za kdeco, dbají na zdravou výživu a vyznávají buddhismus. Úplně normální prostředí, že. Lucy má Solange nade vše ráda a nepřipustí, aby se jí něco stalo. S ničím a nikým si nebere servítky a do rvačky je docela hrr. Nejspíš i proto se neustále dohaduje s Nicholasem, bratrem Solange.

Tohle bylo tak roztomile prdlé, romantické a akční... že se mi to vážně líbilo. Nevím, jestli je to tím českým překladem, ale řekla bych, že je kniha určena spíše mladším ročníkům, anebo méně náročným čtenářům.

Příběh je to zajímavý, to ano, překladově se to blíží mluvě dospívajících, za což dávám palec nahoru (moc se mi líbilo, jaké výrazy překladatelka použila a že se v nich ani tolik neopakovala), ale přijde mi, že právě díky tomu to dělá knihu místy až přespříliš sarkastickou a cool... a prostě pro mladší. Protože hrdinky se na svět dívají jako normální dospívající holky - a to je dobře. O některých věcech přemýšlejí až moc, o jiných méně, o některých věcech přemýšlejí zcela nelogicky ve zcela nevhodnou chvíli... ale to nevadí.

Všechny postavy knihy jsou příjemné, sympatické, záporáci klasicky záporní, zápletka jednoduchá. Kniha se tak čte hezky lehce a rozhodně pobaví. Jen bych nejspíš uvítala, kdyby příběh vyprávěla jenom jedna z holek a ta druhá by zase svůj příběh mohla povědět v knize další. Takhle mi to místy přišlo, jako by šlo o jednu postavu a ne o dvě. Solange a Lucy si byly dost podobné, i když se nás autorka snažila předsvědčit, že rozhodně nejsou.

To, že má Solange tolik bratrů, slibuje další pokračování, v nichž se o osudech bratrů dozvíme víc. Prozatím vyšly 3 díly, 4 vyjde letos, 5 je napsaný... snad se dočkáme příběhů o všech bratrech. Rozhodně bych to uvítala. Uvidíme, jak si povedou další knihy.

Vánoční knižní hop - přihlášení

Před pár dny jsem na FaceBooku a na GoodReads nadhodila otázku, jestli by bloggeři měli zájem zúčastnit se klasického hopu, který je v zahraničí opravdu oblíbený a častý jev. U nás by to ještě před rokem nešlo, protože tolik knižních blogů nebylo a ne každý pořádal soutěže o knihy. Pro ty z vás, kteří s hopováním nemají zkušenosti, zkusím ve zkratce vysvětlit, o co vůbec jde a pak se přesunu k pravidlům.

Knižní hopování spočívá v tom, že nějaký blog (nebo více blogů ve spolupráci) vyhlásí tématické soutěžení na určité období (vánoční hop, velikonoční hop, podzimní hop, letní hop atd.) Vyhlašují tento hop o měsíc dříve, aby se do něj mohlo přihlásit co nejvíce blogů. Bloggeři se přihlašují do linkovačů a jakmile přijde určený čas, musí uveřejnit soutěžní článek. Čtenáři tak pak "hopkají" z jednoho účastnícího se blogu na druhý.

Jaký je tedy princip hopování? Soutěžící můžou vyhrát knihy (a jiné ceny), bloggeři získají nové čtenáře. Je to oboustranná výhra.

Jaká jsou pravidla:

+ Tento linkovač slouží POUZE pro bloggery! Čtenáři dostanou svou šanci až při začátku hopu.

+ Do linkovače dejte link na váš blog, POUZE název svého blogu, do závorky pak, jestli se jedná o CZ nebo SK soutěž nebo obojí - (CZ), (SK), (CZ & SK). Usnadní to tak čtenářům soutěžení.

+ Přihlašování je spuštěno ode dneška do 5.12.2011. Pak se linkovač uzavře.

+ Po přihlášení si vezměte obrázek hopu (menší verze), který MUSÍTE mít uveřejněný v bočním menu blogu a který by měl odkazovat na váš příspěvek. Samozřejmě tento příspěvek zatím nemáte, takže si do menu uveřejníte pouze obrázek. Později z něj pomocí tagů <a href="přímý_link_na_váš_příspěvek"><img src="adresa_obrázku" width="80% /></a> budete na příspěvek odkazovat.

+ Pak si vězmete link, který uveřejníte pod svůj příspěvek do hopu (pod váš text), aby mohli čtenáři odhopkat na další blog. Pro ty, kteří nemají zkušnosti s linky - pro uživatele Bloggeru/Wordpressu je Code n.3 (ten dáte do HTML kódu stránky, v Bloggeru je to Upravit HTML), pro uživatele Blogu/Pise/a já nevím co ještě pak Code n.2

+ Pokud jste z toho kódování zmatení, nevadí. Můžte jednoduše v den začátku odkázat na můj hopkací příspěvek (myslím ten uveřejněný 6.12., ne tento, tenhle slouží pro vás).

Takže repete: Přihlásíte se, vezmete si obrázek, vezmete si link

+ V příspěvku, který uveřejníte 6.12. (!) odkážete na můj blog, jakožto na pořádajícího.

+ Pravidla soutěžení si stanovujete sami. Je mi jedno, co si dáte jako podmínky a je mi jedno o jaký druh knihy se bude soutěžit. MUSÍ to ale být kniha. Pokud chcete ke knize něco přidat, jak je libo. Může se soutěžit i o více knih. Tohle nechávám na vašem uvážení.

+ Příspěvek uveřejníte 6.12.2011. V ten den začíná soutěžení a končí 22.12.2011.

+ Pak si spočítáte vstupy a 24.12. uveřejníte výherce - ráno, odpoledne, večer, je mi to jedno. Důležité je, aby to bylo 24.12. Samozřejmě chápu, že určitě budete mít jiné starosti, než sedět u počítače a piplat se s počítáním vstupů a vybíráním výherců. Proto nebude vadit, když jméno výherce (nebo výherců) postnete 25. nebo 26.12. Ale zkuste to nepřekračovat dál. Jde o to, aby se kniha nadělila pod stromeček :)

Možná jste z toho kvanta informací zmatení a neorientujete se v tom. Snažila jsem se napsat všechno srozumitelně a tak, abyste to pochopili. S vlastním hopem nemám zkušenosti, takže je možné, že jsem na něco zapomněla, něco vynechala. Pohybuju se v hopování dlouho, takže principy znám a přijdou mi logické, pro neznalé to ale může být překombinované. Nebojte, ono to půjde. Až uvidíte můj příspěvek, budete vědět, jak to v praxi vypadá. Pokud máte nějaké otázky, něco vám není jasné a tak vůbec, ptejte se.

Hopování zdar!

On My Wishlist (19)

Meme z dílny Book Chick City. Cílem je každou sobotu uveřejnit knihy, které bychom si chtěli koupit. Můžou to být starší i novější knihy, či knihy vycházející v budoucnu. Já jsem si pro tuto sobotu vybrala:

Válečník by Michael Scott
GoodReads | Knižní klub
Čas čarodějnic by Deborah Harkness
GoodReads | Knižní klub

Nevinné by Sara Shepard
GoodReads | BB/art
EONA: Poslední Dračí oko by Alison Goodman
GoodReads | JOTA

Podzimní dumání (2)

Druhý příspěvek do tohoto meme, které jste si v prázdninové podobě velice oblíbili. Doufám, že se s námi podělíte o svůj názor.

Dream casting

Když si člověk čte nějakou knihu, samosebou si postavy v příběhu nějak představuje. Málokdo z nás si dokáže postavu představit přesně podle popisu. Já osobně mám tendence vzhledy postav někdy i zapomínat a místo toho si představuju své vlastní.

Co víc říct? Jsem holt kreativní až hrůza. 

Někdy si samozřejmě i já nevědomky vyobrazím hrdinu jako nějakou známou osobnost. Většinou se však něčeho podobného snažím vyvarovat. Nemám ráda, když mi někdo vsugerovává, že ten herec a tamten herec jako by z oka vypadl oblíbenému hrdinovi. Nemám ráda, když jsou na obálkách knih tváře, protože si pak postavy v knize představuju jako tváře na obálce. 

Nemám nic proti tomu, když se tvoří fanarty, fanvidea a tak vůbec. Jen se v poslední době používají stejné tváře herců/zpěváků/modelů na několik různých postav. To pak ztrácí ten punc výjimečnost. Když dáte Alexe Pettyfera a Megan Fox na kdejakou postavu z kdejaké knihy, už to fakt není ono. A právě tohle mě na dream castingu neskutečně otravuje.

Uveďme si to právě na příkladu Alexe a The Mortal Instruments. Nikdy jsem si Jace jako Alexe nepředstavovala. Jenže postupem času to na mě začalo skákat ze všech stran a všichni mě utvrzovali v tom, že Alex je prostě Jace, až jsem tomu sama uvěřila. Co bylo o něco šílenější, plno fanoušků knihy si vyloženě chtělo Alexe jako Jace vydupat i do filmové podoby. Po jistou dobu šlo o nejdiskutovanější téma knižní komunity. Jenže Alex nakonec roli nevzal - kdo ví kvůli čemu. Načež se plno fanoušků na něj naštvalo a ti nejvěrnější a nejskalněšjí obdivovatelé už o něm pomalu ani nechtějí slyšet. Nějak jim nedošlo, že Alex NENÍ Jace. Alex by jenom Jace mohl hrát, je to herec, který za svou práci dostává zaplaceno. Samozřejmě, že pokud měl možnost vytřískat z toho co možná nejvíc, udělal by to. Nevyšlo to, no tak se jde dál. Sama jsem z toho byla krapet zklamaná (spíš jsem víc znechucená z toho, kdo Jace bude hrát, protože toho herce fakt nemusím...), ale přežiju to. Nehroutí se mi kvůli tomu svět, ani si nemyslím, že je Alex pitomec. Takových věcí se o něm dočtete různě po internetu.

Tomuhle jevu já říkám dream castingové šílenství a opravdu mě otravuje. Stejně tak mě otravuje, z kolika stran na mě skáče, že by si Dimitriho měl zahrát jedině Ben Barnes. Jo, Ben je fajn, to jo, ale mnohem radši bych byla, kdyby jej hrál někdo méně známý. Protože promiňte, ale v třetím díle Narnie vypadal se sepnutými vlasy hodně vtipně :D Ani ten porost mu nepohol, aby vypadal sexy :D Zabijte si mě, je mi to fuk. Dream casting ještě nic dobrého nepřinesl. I ty fan videa se neustále opakují, stejné tváře, stejné úryvky, jenom jiná hudba a stopáž.

Ale abych těm, kteří si rádi sestavují své dream castingy, jsou naprosto normální a nešílí z toho, nekřivdila - některá fanvidea jsou vážně skvělá, stejně tak i fanarty. Jen už mi to začíná lézt na nervy.

The Unbecoming of Mara Dyer

originální cover

Autor: Michelle Hodkin

Oficiální název: The Unbecoming of Mara Dyer

Knižní série: Mara Dyer

Díl: první

Žánr: paranormálno

Anotace na Goodreads: Mara Dyer si nemyslí, že by mohl život začít divněji, než když se probudíte v nemocnici a nepamatujete se, jak jste se tam dostali.

Ale on může.

Věří, že toho okolo nehody musí víc, než na co si vzpomíná. Víc než jen to, že něco zabilo její kamarády, ale ona na sobě neměla ani škrábnutí.

Jenže ono není.

Nevěří, že po tom všem, čím si prošla, se ještě může do někoho zamilovat.

Ale může.

Nakladatel: The Unbecoming of Mara Dyer (EN)

Počet stran: 452 (EN)

Vazba: Vázaná (EN)

Vydání v USA: 27.9.2011

Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Promo ke knize

Datum četby: 2 dny, říjen 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: A měla halucinace... až do smrti

Oficiální stránky knihy

Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Od téhle knihy jsem toho čekala mnohem víc. Dostala jsem směsku několika věcí, které k sobě moc nepasovaly.

Příběh začíná tím, že se Mara probouzí v nemocnici a dozvídá se, že jako jediná přežila zhroucení domu a že její přátelé jsou mrtví. Jenže Mara si nic z toho nepamatuje. Spolu s rodiči a bratry se po pohřbu přestěhuje do Miami. V nové škole zrovna dvakrát nezapadne a ještě k tomu začíná vidět duchy mrtvých kamarádů. Má pocit, že šílí, protože si představuje věci, které nejsou. Ale je tu Noah, oblíbený školní playboy, co se rozhodl, že ji dostane. Jenže jak už to tak bývá, nic není takové, jak zprvu vypadá...

Byla jsem z děje dost zklamaná, protože jsem si myslela, že půjde o příběh naplněný napřirozenem, u něhož nevíte, co se bude dít. No, nějaké nadpřirozeno tu bylo, ale nějak to na mě nezapůsobilo. Ale vezměme to popořadě.

Mara má za sebou traumatický zážitek, podle klasického scénáře se přestěhuje do nového místa, nastoupí na novou školu a ihned zachytí oko školního děvkaře (alespoň se to tak povídá). Samozřejmě, že Noah je ve všech ohledech úžasný. Je to Brit, je neskutečně přitažlivý, je bohatý, hodně čte, umí hned několik jazyků, ve skutečnosti je galantní, ochranářský a milý... jo a má své tajemství. Mara prostě vyhrála Jackpot. Kromě toho má hrdinka dva perfektní bratry - mladší je nejspíš hodně, hodně chytrý, starší jí tahá z bryndy a vůbec se o ni stará. Co víc si může přát?

Maru trápí kdeco. Mimo jiné také to, že vídá duchy mrtvých přátel a že se okolo ní dějí až příšli divné věci. To by mohla být zajímavá část příběhu, kdyby se autorka nezaměřila na romantickou linii příběhu. Hned od prvního oťukávání je vám jasné, že Mara a Noah prostě musí být spolu. I když je to víceméně podivné, když uvážíme, že Noah má být playboy, kterého žádná nedokázala ulovit. Ale zdá se, že pro Maru má prostě slabost. Jediné, co se mi na jejich vztahu opravdu líbilo, byla rychlá a trefná výměna názorů. Jinak to bylo klasické, ohrané a nudné klišé, které vás akorát tak překvapí odhalením jednoho z tajemství na konci příběhu.

Jediná postava, která mě v příběhu bavila, byl Jamie. Toho jsem si ale moc neužila, protože se v příběhu objevoval jenom v momentech, kdy Mara potřebovala připomenout, že Noah je bad guy a že by se od něj měla držet dál.

Celkově byla kniha pospojovaná z několika různých věcí, které pospolu nedržely, nepůsobily normálně, logicky na sebe moc nenavazovaly. Sem tam se v příběhu objeví útržek minulosti, aby si čtenář udělal představu o tom, co se vlastně tehdy stalo a proč se Maře děje to, co se děje.

V průběhu knihy se objeví pár WTF momentů (Mara se v "kostýmu" přemění na sexy bohyni; Noah se svlíká v hodině kreslení; Noah a Mara si hrají na záchrannou policejní jednotku...), u nichž se buď pousmějete, nebo je necháte prostě být. Z konce jsem byla mírně znechucená, protože to vysvětlování bylo místy dost padlé na hlavu.

The Unbecoming of Mara Dyer má krásnou obálku, která prostě naláká. Ale obsahově to tak úžasné už není. Nehledě na to, že konec prvního dílu byl hodně divný, slibující pokračování. Na to jsem zvědavá...