Nejděsivější NEJ (7)

Dneska vám přináším poslední příspěvek do tohoto speciálního podzimního meme. Na všechny uveřejněné posty se můžete podívat tady.

5 děsivých domácích prací

Nevím, jak jste na tom vy, ale já zrovna domácí práce nemám v oblibě. Některé úkony mě i svým způsobem děsí.

Jarní-Letní-Podzimní-Zimní úklid
Určitě to znáte, sezónní velký úklid domu/bytu. Nemám ho ráda. Znamená to, že se musí vypucovat všechno v baráku - nádobí, skříně, dveře, stoly, židle, koupelna... no prostě všechno. Což jsou hodiny a hodiny práce. A když to člověk neflinká, bolí ho po úklidu celé tělo :D

Mytí oken

Nesnáším umývání oken, nesnáším. Vždycky mě strašně naštve, když pucuju okna, co to jenom jde a pak tam mám šmouhy. Zrovna v tomhle jsem perfekcionista a jakákoliv šmouha mě pak strašně dráždí. Nejlepší je, když mi pak na to vypucované okno ještě sedne nějaká mega obrovská moucha a udělá flek z kdovíčeho.

Pletí záhonu na zahradě

Nejsem žádná fňukna a nevadí mi manuální práce, ale pokud můžu, vyhnu se vytrhávání plevele ze záhonků. Je to kolikrát pořádná piplačka a prostě mě to nebaví. Ze stejného důvodu jsem ještě nepřišla na chuť přesazování a péči o květiny. Prozatím jsem do tohoto stádia nedošla. Proto mi všichni dávájí kaktusy :D

Utírání prachu

V Karviné se hodně, hodně, opravdu hodně práší. Můžou za to z větší části smogové částečky, které k nám doputují z Ostravy, anebo naše doly. Prostě - když ve svém pokoji utřu prach, do hodiny (a nekecám!) tam už mám další vrstvičku, která se nabaluje, nabaluje a nabaluje. Tím pádem člověk neustále utírá prach, a úplně zbytečně. Je dobře, že u nás doma není nikdo na nic alergický (akorát moje sestra = na práci :D :D).

Vytírání podlah

Už něco přes deset let bydlíme v rodinném domku, ve kterém máme "plovoucí" podlahu, na níž je samozřejmě všechno vidět, takže vytírá se minimálně jednou za týden. V žádné místnosti nám podlahu nezakrývá jenom koberec. A u takového vytírání se člověk vážně nadře, kor když pak ještě vytírá dvoje schodiště. Kolikrát vzpomínám na to, jak člověku v bytě stačilo povysávat koberce a bylo to :D

Ale abyste si zase neřekli, že jsem taková lemra líná, častokrát mám uklízecí náladu, kdy prostě uklízím i ráda. 

Nejděsivější NEJ (6)

Poněkud se zpožděním, ale přece! Omlouvám se, ale včera jsem byla celý den v Praze, domů jsem dorazila až v deset večer a už se mi fakt nic nechtělo psát. Takže vám dneska přináším pátý příspěvek do podzimního děsivého meme. Pokud se do něj chcete také zapojit, podívejte se na tuto stránku.

5 děsivých školních předmětů

Já jsem se školou jako takovou nikdy nemívala nějaký extra velký problém, horší to bylo spíše s některými lidmi. Ale samozřejmě i já jsem měla předměty, kterých jsem se obávala. Vzala jsem to přes základku, střední až po vysokou.

Daně a daňová politika

Předmět z druhého ročníku vysoké školy, kterého se všichni děsili, protože je vážně, vážně strašný. Každoročně na něm vyletí plno lidí, plno lidí tenhle předmět taky opakuje, nebo kvůli němu vyletí ze školy. Já jsem chodila každý den na doučování, abych dala testy i zkoušku. A podařilo se. Ale kolik energie mě to stálo...

Peníze, banky a finanční trhy

Předmět prvního ročníku vysoké školy, který kosil studenty po desítkách. V podstatě to ani nebyl tak strašně těžký předmět, ale ty testy, diskuze, přednášky a zkouška... to všechno bylo vážně hodně těžké. Díkybohu jsem zkoušku dala hned napoprvé, sice jen tak tak, ale dala.

Španělština

Když jsem se při nástupu na gympl rozhodovala, jaký druhý jazyk se učit, chtěla jsem ruštinu. Bohužel nás bylo málo a tak nám ruštinu neotevřeli, místo toho nám dali španělštinu. Ta mi nikdy nevadila, ale dostali jsme na ni příšerného učitele. Ten mi totiž hned první hodinu řekl, že se mu nelíbím, protože se jmenuju stejně jako sestra a tu nesnáší. Načež nastaly 3 roky docela hnusné šikany - ze strany učitele. Řeknu vám, že hodin španělštiny jsem se vážně děsila. Bylo to strašné, třikrát do týdne 45 minut hnusné tvrdé šikany, a vyřešit to nijak nešlo. Na učitele byli všichni krátcí, všichni měli strach vůbec něco řešit. Řeknu vám, že s větším lidským hovadem jsem se dosud nesetkala. Ten chlap si na studentech léčil své mindráky. No a teď prý učí na vysoké škole - v Ostravě. Na druhou stranu mě tohle všechno zase zocelilo. Vím, že nejsem slabá a že si nenechám hned všechno líbit. Protože i když mě neustále šikanoval, dokázala jsem se mu postavit.

Účetnictví

Další obávaný předmět druhého ročníku vysoké školy. Nemám vystudovanou obchodku, takže pro mě účetnictví bylo naprostou španělskou vesnicí. Každý den jsem chodila na doučování a účtovala jsem několik hodin denně. Hrůza, nedokážu si představit, že bych někdy měla být účetní. Zkoušku jsem díkybohu udělala napoprvé.

Tělocvik

Nejsem zrovna sportovní typ. Mám ráda jenom určité typy her a tak vůbec. Nesnáším běh, protože mám problémy s tlakem a při rychlém a dlouhém běhu mi prostě bývalo vždycky špatně. Stejně tak nesnáším gymnastiku, doteď neumím šplhat po laně a i na tu tyč mám špatné vzpomínky, o přemetech nemluvě. Ovšem taková ta lehčí gymnastika v podobě kotoulů, hvězd a tak vůbec věci na žíněnce, ty mi nevadily. Stejně tak mi dobře šly i míčové hry, baseball, hod koulí apod. Aerobic či plavání mi nevadí. Z tělocviku jsem ale mívala hrůzu na základní škole, protože naše tělocvikářka byla pěkná potvora. Neměla totiž ráda děti, které byly chytré. Mimo jiné nás totiž učila i na rodinnou výchovu, což tedy nechápu, protože dle mého neměla ani tu pedagogickou školu. Dodnes si pamatuju, kolik zlatých prstenů, náramků a řetízků na sobě měla, nebo jak dlouhé a strašně namalované nehty měla. Nesnášela mě, neměla mě ráda, protože jsem byla chytrá, chytré děti jí vadily a nejspíš se jimi cítila ohrožená, protože sama moc chytrá nebyla. A tak mi to vždycky dávala pěkně v tělocviku sežrat. Nejhorší hodiny na základní škole.

Nejsem nijak extra chytrá, škola není smyslem mého života, ale nikdy jsem nemívala problémy s předměty jako je matika, fyzika, chemie, biologie, dějepis, zeměpis, čeština i angličtina... Ne vždycky to bylo úplně lehké, obvzláště na střední škole, kde to byl místy pěkný záhul, ale dalo se to. Ale vždycky budu na školu ráda vzpomínat, protože až vyrostete a začnete pracovat, už to taková sláva není, věřte mi. Takže si važte toho, že ještě chodíte do školy - i když to není lehké a i když si stěžujete, chodíte domů utahaní. Svět dospěláků je někdy až moc vyčerpávající.

Nejděsivější NEJ (5)

Čtvrtý příspěvek do podzimního děsivého meme. Pokud se do něj chcete také zapojit, podívejte se na tuto stránku.

5 děsivých zážitků

Autonehoda
Už ani nevím, kolik mi bylo - tipovala bych to na jedenáct let - ale byla jsem svědkem autonehody, dosti ošklivé autonehody. A tehdy jsem spolu s ostatními poskytovala první pomoc osobám z havarovaného auta. Řeknu vám, že šlo o jeden z nejděsivějších zážitků. Ještě dneska vidím, jak zranění vypadali a kolik krve všude bylo.

Cesta do a ze školy
Když jsem ještě chodívala na střední školu, mívala jsem hodiny na sedmou hodinu ráno, nebo až pozdě do pěti hodin odpoledne - v zimě už v tu dobu bývala tma. Náš gympl je totiž postavený v romské části města a chodit skrz tohle místo po tmě... no, snad si dokážete představit ty myšlenky a obavy. Na druhou stranu mě tyhlety cesty do a ze školy naučily zase se tolik nebát. Když jsem se například procházela večer po ulici v New Yorku, netřásla jsem se strachy.

Sledování
Já vám nevím, jestli už trpím stihomamem nebo co, ale kolikrát mám pocit, že mě někdo sleduje. Určitě se vám to stává taky. Ani nemusíte jít nějakou temnou uličkou pozdě v noci a úplně sami, mně stačí, když jde někdo za mnou a já začnu mít ten divný pocit. Následně přidám do kroku a doufám, že je to jenom výplod mojí fantazije a nikdo mě nesleduje.

Smrt blízké osoby

Můj táta měl před prázdninami infarkt a řeknu vám, že když mi volal z nemocnice, byla jsem z toho všeho tak vykolejená, že jsem si myslela, že umírá (v prvé řadě mi neřekl, že to byl infarkt, jenom že je v nemocnici). Byla to nejhorší hodina mého života, dokud mi nezavolala mamka a neřekla, že šlo jenom o infarkt. Ty pocity a myšlenky se ani nedají popsat.

Stezka odvahy

Tohle spíš patří do nejpříjemnějšího děsivého zážitku. Jako malá jsem milovala stezky odvahy, které jsme podnikali vždycky o letních prázdninách - v noci, v temném lese, na vesnici. Naprosto jsem si je užívala. Musím říct, že má sestřenice byla opravdu kreativní a pokaždé přišla s něčím pěkně děsivým.

Nejděsivější NEJ (4)

Čtvrtý příspěvek do podzimního děsivého meme. Pokud se do něj chcete také zapojit, podívejte se na tuto stránku.

5 děsivých snů

Nevím, jak jste na tom vy, ale já strašně ráda spím :D A protože je má představivost opravdu bujná, mám i hodně snů - většinu z nich si totiž pamatuju. 

Být sama

Řekla bych, že můj nejděsivější sen se týká toho, že zůstanu na celém světě sama. Bez rodiny, bez přátel, bez kohokoliv, kdo by mě měl rád. Jsem dost společenský člověk a jsem ráda mezi lidmi, ráda si povídám, ráda poslouchám, bavím se... Být sama by pro mě byla hrůza.

Filmové a knižní sny

Takové mám vždycky, když vidím nějaký násilný nebo jinak akční film, kde se někomu ubližuje nebo někdo bojuje o život. Ve spánku si přehrávám jednotlivé události a já sama jsem jejich účastníkem. Stejně tak to mívám i u knih, pokud si před spaním čtu něco, co bylo nějak násilné nebo vůbec děsivé.

Někdo nebo něco mě honí

Tohle je asi můj nejčastější sen, kdy se mi zdá, že mě někdo nebo něco nahání a já tomu nemůžu utéct, ať se snažím sebevíc. Běhám kolikrát i dokola a mám strach z okamžiku, kdy mě to něco nebo někdo chytí. Mám z toho straně špatný pocit. Z takového snu se vždycky probouzím udýchaná, jako bych vážně běžela.

Školní a pracovní sny

Myslím si, že zrovna tento druh snů máme všichni, když z něčeho máme strach. Školní sny se se mnou táhnou už od základky, kdy jsem mívala strach někdy chodit do školy, protože mě ostatní z kolektivu vylučovali (tedy na druhém stupni), jelikož jsem byla chytrá. Všeobecně se totiž chytrost nenosí. Nebo jsem mívala sny, kdy jsem neustále cvičila a naše tělocvikářka po mě pořád jenom křičela, jak jsem ubohá. To byl můj první případ, kdy jsem se setkala se šikanou ze strany vyučujícího, protože tahle naše tělocvikářka mě nesnášela ze stejného důvodu jako mí spolužáci - byla jsem chytrá. Na střední škole to byly sny, které zapříčinil šikanování mého učitele španělštiny. Na vysoké to v poslední době byly snad nejhorší sny kvůli bakalářce a státnicím. Kromě toho se se mnou táhnou i pracovní sny, kdy se snažím vyřešit problémy, které nastávají v práci, ale nejde to tak, jak bych si přála.

Zabíjí mě telefon

Nevím, jak to mám popsat, ale prostě se mi zdá, jak mě zabíjí telefon. Ale ne tak, že dostanu elektrický šok z jeho užívání nebo tak. On prostě vyroste do obřích rozměrů a pak mě rozmašíruje.

Nejděsivější NEJ (3)

Třetí příspěvek do podzimního děsivého meme. Pokud se do něj chcete také zapojit, podívejte se na tuto stránku.

5 děsivých míst

Moc ráda cestuju a už jsem toho viděla docela dost. Samozřejmě toho chci vidět mnohem víc, ale to chce svůj čas. Tady je seznam míst, které mi připadaly ze všech nejděsivější.

# Alcatraz

Snad nejznámější vězení na světě. Nebyla jsem tam, ale láká mě. O Alcatrazu se povídá hodně děsivých příběhů a mě by zajímalo, jak to tam vůbec vypadá.

# Černobyl

Tohle místo jsem ještě nenavštívila, ale chtěla bych. Pripjať je město duchů a je neskutečně děsivé, co se v Černobylu stalo a jaký dopad to mělo na tohle město. Mám z toho strach a zároveň mě to fascinuje.

# Ground Zero

Při návštěvě New Yorku jsem samozřejmě toto místo nemohla vynechat. Jakmile tam přijdete, cítíte, jako by na vás dolehla velká tíha. Když jsem to prázdné místo mezi všemi neskutečně vysokými mrakodrapy viděla, bylo mi líto všech mrtvých.

# Kasematy hradu Špilberk

Nevím, jestli jste se někdy byli podívat v kasematách Špilberku, ale věřte mi, že jde o pěkně děsivé místo. Svého času šlo o nejdrsnější vězení za dob Habsburské monarchie.

# Osvětim

Je smutné, kolik zvěrstva si lidé dokážou navzájem udělat. Počítám, že většina z vás byla spolu se školou na exkurzi do Osvětimi - nejhoršího koncentračního tábora ze všech. Už když projíždíte bránou, padne na vás neskutečný děs a bezmoc. Nikdy nezapomenu na to, co jsem tam viděla a jak líto mi bylo všech, kteří tam kdy byli, pracovali a zemřeli.

Nejděsivější NEJ (2)

Druhý příspěvek do podzimního děsivého meme. Pokud se do něj chcete také zapojit, podívejte se na tuto stránku.

5 děsivých filmů

Během dospívání jsem se velice ráda dívala na hororové filmy. Moc ráda jsem se bála a nevadilo mi se na horor klidně dívat i sama. Později mě začaly bavit i pěkně děsivé thrillery a psychologické filmy. Někdy mě děsí i dokumentární filmy.

# Dům v růžích

Na tenhle seriál jsem se poprvé dívala jako malá, potají, když už rodiče spali. Pamatuju si, že jsem v televizi viděla upoutávku a věděla jsem, že se na něj prostě podívat musím. A pěkně jsem se u toho bála. Scénář psal sám Stephen King, takže je o kvalitu postaráno.

# Pokoj 1408

Pro někoho tenhle film nemusí být zrovna dvakrát děsivý, ale já jsem se pořádně bála. Film je natočen na základě jedné Kingovy povídky, myslím, a má 2 různé konce (nebo rovnou 3, teď si nejsem jistá).

# Prokletý ostrov

Na tenhle film jsem se byla podívat v kině... a byla jsem z něj naprosto hotová. Musím říct, že jde o skvělý příběh, kdy si celou dobu myslíte, že víte, o čem je řeč... a pak zjistíte, že jste byli celou dobu vedle. Výborné, pěkně děsivé a navíc podle knihy.

# Ti druzí

Tohle je jeden z filmů, který si s vámi hraje. Děsí vás v malých dávkách, máte strach z toho, co se bude dít dál... máte strach z toho, co se vůbec děje. Tady je to stejné jako u Prokletého ostrovu. Celou dobu si myslíte, že víte, o co jde, ale mýlíte se.

# Zámek hrůzy

Tenhle film jsem taky viděla jako malá a neskutečně mě děsil. Být zavřená v tak obrovském domě, ve kterém se dělo to, co se tam dělo... No síla. Nejspíš to nebude film, který vyděsí hned tak někoho, ale já se vážně bála.

Kromě těchto filmů samozřejmě existují i další, které mám moc ráda. Patří mezi ně například hororová klasika v podobě Vřískotu (ty filmy jsem taky viděla jako malá a byl to děs), Jeepers Creepers, Kruh, Vesnice, Přízrak university, Prokletí domu slunečnic a tak dále. Nesnáším filmy typu Hostel a Saw. To nejsou horory, to jsou vyloženě naprosté nechutnosti...

A jakých filmů se rádi bojíte vy? Které vás zaričeně vyděsí?

Nejděsivější NEJ (1)

První příspěvek do podzimního děsivého meme. Pokud se do něj chcete také zapojit, podívejte se na tuto stránku.

5 děsivých knih

Četla jsem hodně knih, ale při vzpomínání na to, které knihy mě opravdu dokázaly vyděsit, jsem měla trochu problém. Nejspíš mě nevyděsí hned tak něco.

Demonata (Darren Shan)

Netušila jsem, že mě tato kniha může vůbec něčím děsit. Ale děsila. Při čtení jsem dostávala husí kůži a musela si číst při rozsvícené lampě. Moje představivost si se mnou tak hrála, že jsem si pořádně zavřela dveře a neustále je kontrolovala, jestli se mi do pokoje neplíží nějaká obluda.

Nevermore (Kelly Creagh)

Když jsem začínala číst Nevermore, nemyslela jsem si, že mě kniha může vůbec něčím děsit. Předpokládala jsem, že půjde o další "bezduchou" knihu o neskutečné a osudové lásce dvou lidí, kteří spolu být nemohou. Místo toho jsem dostala tajuplný příběh, který mě svými hororovými prvky opravdu dostával.

Anna Dressed in Blood (Kendare Blake)

Touto knihou jsem byla příjemně překvapená. Přišla mi jako knižní obdoba Supernaturalu, což jsem jenom uvítala. Příběh byl opravdu barvitě vylíčený. Knihu jsem četla převážně po večerech, není teda divu, že jsem se bála kdejakého stínu a dokonce se bála jít i na ten záchod. Umřít zrovna na záchodě by byla pěkně pitomá smrt, no že jo? 

Carrie (Stephen King)

První kniha, kterou jsem kdy od Kinga četla, zároveň má první OPRAVDU hororová kniha, jakou jsem kdy četla. Musím říct, že jsem byla naprosto vyděšená... a zároveň jsem nedokázala přestat číst. Pokud se chcete bát, opravdu doporučuju... ještě týden po té jsem se bála na někoho vůbec podívat. Je pravda, že jsem knihu četla ještě na základce. A to už je nějaký pátek...

Mrtvá zóna (Stephen King)

Druhá kniha od Kinga, kterou jsem četla... a která mě děsila svou psychologickou stránkou. Každý člověk má svá tajemství a některá dokážou být pěkně hrůzostrašná. Říkám si, že by nebylo na škodu, abych si nějaké jeho knihy koupila a znovu přečetla, protože kdysi jsem si je půjčovala z knihovny.

Snad se vám mých 5 děsivých knih líbilo. Jsem moc zvědavá na ty vaše! Nezapomeňte do linkovače postnout vaše příspěvky.