The Replacement

originální cover

Autor: Brenna Yovanoff

Originální název: The Replacement

Knižní série: The Replacement

Díl: první

Žánr: fantasy, démoni

Anotace na Goodreads: Mackie Doyle není jedním z nás. I když žije v malém městečku jménem Gentry, pochází ze světa tunelů a černé kalné vody, ze světa žijících mrtvých dívek, kterému vládne potetovaná princeznička. On je Náhradník zanechaný před šestnácti lety v postýlce lidského dítěte. A teď, díky smrtelné alergii na železo, krev a posvěcenou zemi, Mackie bojuje o přežití v lidském světě.

Mackie by dal všechno za to, aby mohl žít mezi námi, hrál na kytaru nebo trávil čas se svou láskou, Tate. Ale když Tateina mladší sestra zmizí, dostane se Mackie do podsvětí Gentry, Mayhemu. Musí čelit temným tvorům a najít své právoplatné místo v našem světě, nebo v tom jejich.

Nakladatel: Razorbill (EN verze)

Počet stran: 343 (EN verze)

Vazba: Vázaná (EN verze)

Vydání v USA: 21.9.2010

Vydání v ČR: prozatím nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Promo ke knize

Datum četby: 4 dny, leden 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Nemám nejmenší ponětí, co tohleto bylo...

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):

Zářný příklad toho, jak úžasná obálka může skrývat naprosto ujetý příběh. A to myslím naprosto vážně. Děj knihy je tak divný, že jsem doteď nepřišla na to, jestli je to divně dobrý příběh, nebo divně špatný příběh. A protože se nemůžu rozhodnout tak či onak, dávám knize neutrální 3 hvězdičky.

Přiznám se, že mě tahle kniha lákala hlavně díky obálce. Ta je naprosto úžasná a nebezpečně přitažlivá. Kdyby alespoň samotný děj knihy nebyl tak žalostný... achich ouvej.

Proč to říkám? Nápad na zápletku knihy je výborný. Ale to, co se z toho vyklubalo je vážně ujeté. Gentry vypadá jako normální městečko. Ovšem není. Místní obyvatelé o tom veřejně nemluví, ale věší nad okna a dveře nože, pilky, pilníky a nůžky. Pro ochranu. Před něčím, co se bojí i pojmenovat. Ale ne vždycky je tato ochrana účinná. Někdy prostě malé děti zmizí. A místo nich se v postýlkách objeví podivná šeredná stvoření, která nežijí příliš dlouho. Jednou malá Emma ze zvědavosti sundá nůžky nad postýlkou svého malého brášky... a za chvíli má místo něho v postýlce ono stvoření. A tady náš příběh začíná... a veškerá normálnost v rámci normálnosti knih končí. Dopředu se omlouvám za následující řádky. Možná byste tady měli přestat číst, protože na tuhle knihu se nedá napsat normální recenze.

Za prvé nevím, jestli je to běžné, ale já jsem nikoho neslyšela říkat Malcolmovi zkráceně Mackie. Strašně mi to připomíná tu posedlou panenku Chucky. Už tohle mi mělo být divné.

Za druhé, vyobrazení kluka pohledem autorky není vůbec špatné. Není to žádný vysněný kluk, jakého si napsaly autorky Beautiful Creatures. Docela i Brenně věřím, že takhle nějak by teoreticky mohl kluk uvažovat (ať už chceme nebo ne, nikdy nepochopíme, jak chlapi uvažují... stejně tak jako oni nepochopí, jak uvažují ženské... takhle to prostě je). Myslí hlavně na holky a na to, jak vypadají... a mezitím uvažuje nad svým vlastním životem mezi normálními lidmi. Dobře to by ještě šlo. Ale v tomto bodě je anotace více než závádějící. Protože Mackie *zakroutí hlavou nad tím jménem* není vůbec zamilovaný do Tate. Vlastně sám zprvu řekne, že ji vůbec nezná. I když ji později pozná.

Za třetí, Tate si z naprosto nepochopitelného důvodu najednou vybere Mackieho a neustále na něj doráží s různými věcmi okolo zmizení její mladší sestry, jejíž Náhradník nedávno zemřel. A navíc se najednou dozvíme, že se Tate už od mala kamarádí s dvojčaty (Danny a Drew), tudíž by ji zákonnitě Mackie měl znát, když s nimi taky kamarádí pěkně dlouho. Tak proč hned na začátku Mackie řekne, že Tate nezná???

Za čtvrté, vztah Mackieho a Tate je prapodivný. Nesnáší se, pak spolu leží na trávě, něco jí řekne, ona mu zajede rukou pod kalhoty (???), pak se najednou zase nesnáší, protože políbil jinou, zase jí něco řekne, ona ho zatáhne do svého pokoje, kde se na sebe vrhnou, podprsenka dole... k ničemu nedojde... Mackie běhá sem a tam, do podsvětí, zpátky, do podsvětí, šlehne si nějaký elixír, aby přežil na našem světě, zase zpátky... Tate musí zůstat doma, protože to je moc nebezpečné, do toho někdo ubližuje Emmě, jejich matka se vyznává z temné minulosti, jdou s Roswellem (mimochodem nejspíše jediný normální protagonista knihy s naprosto stupidním jménem - mám pocit, že se Brenna moc dívala na ten seriál - který je ke svému kamarádovi naprosto loajální a na NIC se ho neptá) a Emmou na hřbitov vykopat Náhradníka co zbyl po Tateině mladší sestře, nějak to oživí,  a pak úplně všichni kluci jdou zachránit mladší sestru...

Za páté, hlavní záporáci jsou asi totálně hloupí nebo co. Vůbec mě neděsí, spíše se mi protiví. Nechápu rozdělení podsvětí na dva světy. Jeden pošahanější než druhý. A pak si jako čtenáři ujasni, co je v téhle knize zlo.

A za šesté,  je tu nakonec úplně ujetá bitka, v níž se objeví jako zázrakem Tate a skoro oddělá jednoho hnusáka, zatímco se Mackie hrdinně svíjí na zemi v bolestech a krvi. Jako co TOHLETO je?

Zkráceně. Přečtete si první kapitolu, řeknete si WTF? Přečtete si druhou kapitolu, řeknete si WTF? Přečtete si třetí kapitolu, řeknete si WTF? .... Přečtete si poslední kapitolu a řeknete si - W T F ? Pardon, já vím, že tohleto není vůbec žádná normální recenze. Ale já vážně nevím, jaká slova bych měla použít. 

Říkáte si, proč jsem knize dala ty 3 hvězdičky, když tady vyjmenovávám jednu podivnost za druhou...? Kvůli jednotlivým myšlenkám hlavního hrdiny. Mackie je vážně strašně, strašně divná postava (Tate je ještě divnější), ale některé jeho věty jsou až tak realisticky pravdivé a ze života, až je to zarážející. Přistihla jsem se, že nad některými jeho myšlenkovými pochody hloubavě přemýšlím a říkám si, že mi mluví z duše. Jeho rozebírání světa jako takového bylo vážně perfektní. Už chápete, proč jsem z celé té knihy naprosto mimo?

Vyobrazení celého světa, obyvatel podsvětí a vůbec Gentry, které o podivných věcech a zmizeních vůbec nemluví, je místy morbidní až hrůza. Řeknu vám, kniha je to hodně divná... ale kdyby se ji někdy rozhodli přenést na filmové plátno a dobře ty jednotlivé kusy pospojovali, s dobrým režijním vedením by z toho byl výborný film. Takhle mi jen některé bytosti z podsvětí přišly děsně creepy. Vypadá to tak, že by to snad mělo mít i pokračování. Nechápu sice o čem, ale budiž.

Chat s Beccou Fitzpatrick

Becca Fitzpatrick

Jelikož včera proběhl chat s Beccou Fitzpatrick pořádaný společně FallenArchangel a Mundie Moms, řekla jsem si, že by nebylo na škodu některé otázky a odpovědi přeložit pro ty z vás, kteří chtějí vědět, jak celá série bude pokračovat. 

Předpokládám, že ne všichni jste četli druhý díl série Crescendo, jehož vydání se v češtině dočkáme 21.2.!!! Proto čtěte následující chat pouze na vlastní nebezpečí, protože obsahuje spoilery. 

Pokud jste to ještě nečetli (například u Judit), třetí díl neponese avizovaný název Tempest, ale Silence (Ticho). 

Chat

Mercedes: Nějaké teaserové věty pro Silence?

Becca: Oh, dobrá otázka! Ano, plánuji eventuálně vypustit nějaké teaserové věty, ale tentokrát to bude trochu jiné. Můj vydavatel chce udržet věci co nejdéle pod pokličkou... Chtějí, aby to bylo velké překvapení! Takže si nejsem ani jistá, jestli dají k dispozici nějaké ARC... (pozn. knihy, které dostávají recenzeti před oficiálním datem vydání, aby si je mohli přečíst a napsat recenze)

Marianne: Říkala jsem si... Když už známe název třetího dílu, jsou už nějaké nápady na cover? Uvidíme Drewa a Samanthu (pozn. postavy na prvních dvou obálkách) dohromady? Možná někoho třetího za nimi, který se je bude snažit oddělit?

Becca: Fajn, možná bych tohle neměla potvrzovat, ale viděla jsem cover minulý týden. A joooo! Nemůžu ho ještě odhalit, ale řeknu vám, že je ze všech tří můj nejoblíbenější.

Marianne: Ani trošku?

Becca: Poslala jsem dneska cover mámě a pět minut jsme po telefonu jásaly. 

*SPOILER*

Sainserra: Ted když Nora zná Patchovo skutečné jméno, jak mu bude říkat?

Becca: Tohle je záludná otázka a já nechci moc spoilerovat hlavní hlinku... ALE řeknu vám, že Nora mu bude říkat Jev i Patch - hlavně Patch.

*KONEC SPOILERU*

Becca: Už jsem to někde říkala dříve, ale podělím se o to s vámi znovu. Když se mi poprvé podařilo prodat práva k Zavrženému a editovala jsem knihu spolu s mou editorkou, zeptala se mě, jestli bych nemohla změnit Patchovo jméno za Rixona. 

Mercedes: Je Silence poslední kniha?

Becca: Ha! Dobrý tip. Ještě nevím, jestli Silence bude poslední díl série. Ještě jsem nedokončila práci na třetím díle a nevím, jak to skončí. V hlavě mám dva možné konce. Jeden by vedl k dalšímu ději a ten druhý příběh Patche a Nory ukončí.

Nadinax: Zajímalo by mě, proč jste první díl série nazvala Hush, Hush (pozn. originální název)?

Becca: Když jsem hledala název, dívala jsem se po něčem, co by vyjadřovalo něco tajnůstkářského nebo skrytého... něco na ten způsob. Při probírání se slovníkem jsem narazila na slovo "hush". Znamená to "něco skrývat". Myslela jsem si, že to přesně pasuje, když si uvědomíme, že je tu množství věcí, které Patch před Norou skrývá. Co je zajímavé, když jsem nabízela knihu agentům, plno z nich název nesnášelo (a někteří z nich jej naprosto zbožnovali).  Nikdy jsem nepředpokládala, že si budu moci název knihy ponechat - spíše je spisovatelům doporučováno, aby změnili název knihy, když ji prodávají vydavateli.

Heather: Budu mít Marcie v Silence ráda? V předchozích dvou knihách byla docela otravná.

Becca: Mám Marcie v Silence mnohem radši. Zahraje si v knize zajímavou roli.

Tessa: Jaká věc je nejtěžší na tom, psát o Patchovi?

Becca: Myslím, že nejtěžší je udělat jej "příjemným" dost na to, aby jej čtenáři měli rádi. Není zrovna tím nejmazlivějším klukem... Ale budete mít šanci v Silence spatřit Patchovu romantickou stránku. Miluju psaní scén mezi Norou a Patchem v téhle knize. Jsou spolu spojení docela silně. Mám mrazení, když píšu tyto scény.

Adrienne: Jak jiné bylo psaní třetího dílu od předchozích dvou? Je ten tlak pryč, když první dva díly byly úspěšné?

Becca: Vážně dobrá otázka. Necítila jsem žádný tlak, když jsem psala Zavrženého (ze začátku), protože jsem neměla ani ponětí o tom, co bych měla očekávat. Někdy je nevědomost sladká. Crescendo se velmi těžko psalo. Nejdřív se mému agentovi a editorovi nelíbil příběh, který jsem původně napsala, takže jsem musela smazat takových 400 stránek a začít znovu (a napsat novou verzi za pouhé 3 měsíce!). A ano, v tomto případě tu bylo obrovské množství tlaku. Chtěla jsem, aby byl příběh úžasný. A neustále jsem přemýšlela nad tím, že prostě nebyl dostatek času na to, abych napsala všechno, co jsem chtěla. Bylo to pro mě obrovské uspokojení, že bylo Crescendo tak dobře přijato. U Silence jsem cítila, že jsem se toho už dost naučila a píše se mi líp. Je to má nejoblíbenější kniha a mám takové tušení, že se bude stejně tak líbit i mým čtenářům. Nemůžu se dočkat na vaše reakce!

Sara: Jsou nějaké možnosti, že bude ze Zavrženého film?

Becca: Musela jsem odmítnout nabídky na koupi filmových práv. Ale mluvila jsem s producentem v prosinci a s filmovou produkční společností (stále se učím poznat v tom rozdíl) a byla jsem nadšená jejich nápady. Když mluvíme o filmových právech, nechci je prodat jenom proto, abych je někomu prodala. Nehci jen vyplnit prázdné místo na něčím rozvrhu. Pokud prodám filmová práva, chci mít jistotu, že ten někdo z toho udělá výborný film.

Mercedes: Jaká je Vaše reakce na to, že máte tolik fanoušků knih? Nemáte jich někdy pokrk? Já bych teda měla!

Becca: Je to hodně zvláštní a přitom úžasná věc! Strávila jsem pět let tím, že jsem se snažila prodat svůj příběh. Během té doby jsem obdržela okolo 100 odmítnutí. Nikdy jsem si nepředstavovala, že se kniha opravdu někdy prodá. A jak daleko bylo odtamtud... až sem?! Úžasné. 

Jennifer: Kdy jste se rozhodla stát se spisovatelkou a proč?

Becca: No... je to docela hloupý příběh. Promovala jsem na škole s titulem ze zdravotnictví a šla jsem učit na alternativní střední školu. Když mi bylo 24, přihlásil mě můj manžel na hodiny psaní. Byla jsem z toho strašně nervózní! Nechtěla jsem tam být. Každý tam měl tituly z Angličtiny a Literatury a se psaním měli letité zkušenosti. Právě v těchto hodinách jsem začala psát Zavrženého. Můj učitel příběh miloval (a taky ji neměl rád, když si vzpomenu, jak mě donutila některé věci předělat) a řekl mi, ať to zkusím dát publikovat.

Sherri: Změnila byste něco v Zavrženém a Crescendu, kdybyste mohla?

Becca: Ano. Měním věci pořád, dokud mi můj vydavatel neřekne, že je čas na to, abych se posunula dál. Myslím, že mám radši délku psaní knihy 5 let než těch 9 měsíců. Zrovna teď mám i docela strach přečíst si Crescendo, protože si jsem jistá, že bych měla nutkání příběh přepsat.

Daniela: Která část psaní Vás baví nejvíc? (Nové nápady, samotné psaní, dopisování knihy atd.)
Becca: Mění se to den ze dne. Právě teď mě dělí od dokončení Silence jen pár stránek a tenhle pocit je neskutečný. Ale včera v noci, když jsem si povídala s manželem, mě napadlo něco perfektního pro jiný příběh a potom jsem nemohla spát, protože jsem byla vzrušená.

Katie: Jakou věc nejvíce obdivujete na Patchovi a Noře?
Becca: Obdivuji Patche za to, čeho všeho se musel vzdát, aby byl s Norou. Ve skutečnosti si myslím, že je místy velmi nesobecký. Také obdivuji jeho nebojacného ducha! Neesxistuje nic, co by Patch neudělal. U Nory obdivuju její odvahu. A mám ráda, že působí jako opravdová šestnáctiletá holka (tedy alespoň pro mě).

Tammkeeen: Můžeme u padlých andělů počítat věk?

Becca: U andělů se věk nepočítá tak jako u nás. Nephilim zůstávájí ve věku, kdy přísahali věrnost. Ale může to být matoucí, protože tenhle věk je věk v lidském pojetí času, na rozdíl od věku Nephilim. Například Nephilim může mít 17 let v lidském pojetí času, ale 200 v pojetí času Nephilimů.

Miranda: Má Nora vlnité vlasy, protože je máte takové i Vy?

Becca: Ano! Nesnášela jsem své vlnité vlasy, když jsem byla teenager. Je to jedna z věcí, na kterou si dobře vzpomínám. A rozhodla jsem se reflektovat svou bolest na Noře. Ale stejně tak to mohla být Vee. Chudák Nora si v tomhle případě vytáhla tu kratší slámku...

...

Přeložila jsem jen některé otázky a odpovědi, které zaujaly i mě. A jak se tak koukám, pouze jedna z nich je spoileroidní. Kdy se dočkáme oficiální obálky třetího dílu? Prý v dubnu, ale těžko říct. Má být hodně sexy, takže se máme na co těšit...

Recenze Zavrženého
Recenze Crescenda

Waiting on Wednesday (5)

Týdenní meme, které pořádá Breaking the Spine.  Cílem je vybrat si vždycky jednu knihu, kterou si chcete přečíst. Pro tuto středu vybírám:

Haven
Kristi Cook

Místo, aby šestnáctiletá Violet McKenna dokončila měsíc svého posledního roku na střední škole, začne chodit na úplně jinou střední školu, Winterhaven v New Yorském Hudson Valley. Tato internátní škola ji až nebezpečně přitahuje a také do ní vkládá nemalé naděje. Atlantu nechává daleko za sebou a těší se na nový začátek - nová škola, noví spolužáci, kteří nebudou mít ponětí o jejím nejhlubším nejtemnějším tajemství. To, které se snaží celý život skrývat: podivné vize budoucnosti.

Ale samotné Winterhaven má svá vlastní tajemství. Taková, která sahají ještě hlouběji než to Violetino. Každý tady - jakýkoliv student, jakýkoliv učitel - má nějaké zvláštní schopnosti... "dary a talenty", jak jim tady říkají. Jakmile se pomalu vytratí prvotní šok, uvědomí si, že škola je bezpečným útočištěm pro lidi jako je ona. A brzy získá nový okruh přátel, nový život a možná i kluka. Aidan Gray, snad nejchytřejší a nejpřitažlivější kluk na Winterhaven.

Jenže je na něm víc, než co se na první pohled zdá - mnohem, mnohem víc. A jakmile se dozví tu příšernou pravdu, už se nemůže obrátit zády ke svému osudu. Jejich osudu. Společně se musí Violet a Aidan postavit tváří v tvář nepříteli - pokud to dokážou, aniž by se navzájem zničili.

Vím, celá anotace vyznívá poněkud podivně... ale na tuhle knihu jsem nalákaná už dlouho. Má vyjít 22.2.2011 a reakce na ni jsou vesměs pozitivní. Přestože je autorce vytýkáno, že mixuje strašně moc nadpřirozených jevů do jedné knihy a že to může působit až překombinovaně. No, přežila jsem Hex Hall, určitě přežiju i tohle. Ty pětihvězdičkové recenze mě prostě lákají víc než stížnosti na přehlcenost. Co je ale horší, mám nutkání si jít hned knihu koupit (předobjednat)... Co myslíte, mám do toho jít?

Inside Out

originální cover

Autor: Maria V. Snyder

Originální název: Inside Out

Knižní série: Insider

Díl: první

Žánr: sci-fi, dystopie

Anotace na Goodreads: Drž hlavu dole.

Ať si tě nikdo nevšimne.

Nebo bude zle.

Jsem Trella. Jsem skrček. Nikdo. Jedna z tisíců pracujících na nižších úrovních, kteří jsou drženi Uvnitř, aby se nedostali do kontaktu s Vrchními. Mám jednoho kamaráda, dělám svou práci a snažím se vyhýbat Policajtům. Takže co je na tom, když občas použiju trubky, abych se protáhla do vyšších úrovní? Riskuju pouze svůj vlastní krk... dokud náhodou nespustím povstání a nestanu se vůdkyní revoluce...

Nakladatel: HarlequinTEEN (EN)

Počet stran: 320 (EN)

Vazba: Brožovaná (EN)

Vydání v USA: 24.3.2010

Vydání v ČR: prozatím nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení přebalu:
 

Promo ke knize

Datum četby: 11 dnů, leden 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: No, páni... páni...

Oficiální stránky knihy

Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
S touhle knihou jsem měla velký problém. Četla jsem ji nezvykle dlouho a neměla jsem daleko k tomu, abych ji přestala číst úplně. Znáte ty chvíle, kdy máte nějaký blok, že se prostě nemůžete přes určitou pasáž dostat dál, protože vás to vůbec nezajímá a vůbec nevnímáte slova, která čtete? Takhle nějak to u mě bylo právě s touto knihou. Pvní kapitoly mě chytnuly, další mě děsně nebavily, a další jsem doslova hltala. Jako na horské dráze... Ale jsem ráda, že jsem knihu nakonec dočetla. Protože kdybych to vzdala ve chvíli, kdy jsem původně chtěla, ochudila bych se o velice dobrou knihu.

Jedná se o dystopicky zasazený děj, takže pokud knihu budete chtít číst, musíte mít tu správnou náladu. Nesmí vás nic rušit, nemělo by vám nic jiného odvádět pozornost a vůbec byste si ji vážně měli chtít přečíst. Mně trochu trvalo se dostat do té správné nálady a laicky řečeno "přizpůsobit se" příběhu. Kniha je psaná takovou docela specifickou angličtinou. Ne, není těžká, jen je místy výrazově docela zvláštní. Ale to podle mého k tomu všemu patří.

Trella je právě hodně "jiná" hlavní hrdinka. Nemůžete si ji nikam zaškatulkovat. Celý život žije v nižších úrovních, dělá svou práci dobře, veškerý svůj čas tráví v trubkách (proto se jí také říká Královna potrubí, zná to tam skrz na skrz) a s nikým se moc nepřátelí. Prostě se stará jenom o sebe a o nikoho jiného. Pomalu to vypadá, že není schopná ani žádného citu. Řídí se čistě svým rozumem a jde s proudem, aniž by na sebe upoutala pozornost nadřízených. Nemá zájem o žádné problémy. Chce si prostě žít svůj život.

Jenže jak už sami dobře víme, nikdy nejde všechno tak, jak bychom chtěli. A tak se jednoho dne její jediný kamarád postará o to, aby se setkala s prorokem, který zvěstuje příchod nové doby a dosáhnutí bájné Brány, která vede Ven. A skrčci (alias obyvatelé nižších pater) nesní celou dobu o ničem jiném, než o životě Venku. Trella mu samozřejmě nevěří a myslí si, že je jeden ze špehů, které dolů posílají Vrchní, aby zjistili, jestli se nechystá nějaká vzpoura, kterou by museli potlačit a nebezpečné subjekty nechat recyklovat. Přesto udělá, co po ní prorok chce a najde disky s daty, jež by měly vést k odhalení souřadnic Brány. A od této chvíle se rozjíždí pořádná akce, kdy půjde o život všem a všude.

Řeknu vám, že ta kniha je vážně síla. Prostředí je sterilní, nebezpečné a naprosto neosobní. Neustále máte obavy, kdy někdo Trellu přistihne, kdy si nabije čumák, kdy se jí něco nepodaří... Maria vás svým popisem věcí pěkně drží s nervy co nejvíce napnutými. Nečetla jsem od ní žádnou jinou knihu, ale pokud má všechny psané podobným stylem, tak to potom klobouk dolů.

Přestože pro mě bylo zdlouhavé se do jiného světa dostat a začít přemýšlet jako Trella, knihu jsem si nakonec užila. Jedno překvapení za druhým. Neustále se snažíte odhalit, jak ten svět Venku vypadá a držíte Trelle a jejím přátelům palce, aby se jim povedlo dostat se tam-onam. A potom, když se jim to po všech problémech a obětech podaří, zůstanete úplně paf, protože to nebylo to, co jste si mysleli, že to bude... To všechno ve vás zanechá spoustu dalších otázek. A strach. Strach o Trellu a její pomocníky v boji, kteří se snaží svrhnout špatný systém.

Občas Maria zabrnká i na romantickou notu. Trellin budující se vztah k Rileymu je popsán moc hezky. Jejich společné ukradené chvilky v utajení byly moc pěkné. Hodně odlišné od podobně psaných scén v jiných knihách. Ale jak říkám, všechno je to dáno světem, jaký v knize je. Je to prostě naprosto odlišné od podobně laděné dystopické knihy, jakou je například Matched, kde je důraz kladen hlavně na romantickou část zakázané lásky. Tady to není jen zakázaná láska, ale i zakázaný kontakt, myšlenky a konání. Vím, že se nejspíš místy opakuju, ale nenapadají mě jiná slova, jakými bych celou knihu popsala. 

Pokračování nazvané Outside In vychází 15. února 2011 a já jsem hodně zvědavá. Dokonce uvažuju, že si obě knihy koupím, protože je na celém tomhle světě něco nebezpečně přitažlivého. A přitom to zase tak strašně na city nebrnká, spíš na vaši logickou část. Každopádně 5 hvězdiček za neuvěřitelný konec, který mě naprosto dostal. Vůbec jsem to neviděla přicházet a při samotném odhalení pravdy mi spadla brada pěkně nízko. Hodně mi to připomnělo film Prokletý ostrov, kde si taky celou dobu myslíte, že víte, o co jde, abyste na konci taky čučeli jak péra z gauče a zpětně si všechno skládali dohromady... Síla.