Delirium

originální cover

Autor: Lauren Oliver

Originální název: Delirium

Knižní série: Delirium

Díl: první

Žánr: fantasy, dystopie

Anotace na Goodreads: Dřív, než vědci našli lék, si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. Nechápali, že pokud jednou milujete - delirium - se pak rozleje ve vaší krvi a už před ní prostě neutečete. Teď jsou však věci jiné.

Vědci jsou schopni lásku vymýtit. Vláda požaduje, aby všichni občané dostali dávku léku před tím, než jim bude osmnáct let. Lena Holoway se vždycky na tento den těšila. Život bez lásky je jako život bez bolesti: bezpečný, promyšlený, předvídatelný a šťastný.

Ale devadesát pět dní před zákrokem Lena provede nemyslitelné: zamiluje se.

Nakladatel: HarperTeen (EN verze)

Počet stran: 441 (EN verze)

Vazba: Vázaná (EN verze)

Vydání v USA: 1.2.2011

Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Datum četby: 5 dnů, únor 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: No to si ze mě sakra děláš srandu?

Oficiální stránka knihy
Oficiální stránka autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):

Znáte ten pocit, kdy se něco všem lidem ve vašem okolí strašně líbí, až jste na tu věc pak taky strašně natěšení... a když se k ní konečně dostanete... nemá to na vás takový účinek jako to mělo na vaše okolí? To se přesně stalo mně. 

Delirium byla další z nejočekávanějších a nejdiskutovanějších knih v knižní blogosféře. Všichni se na ni těšili. I já. Jenže když jsem začala číst... nedostavil se u mě předpokládaný pocit nadšení. Jestli se nedávno mluvilo o tom, že nastává boom knih s andělskou tématikou, teď by se dalo mluvit o boomu knih dystopických - hlavně těch s romantickým podtónem. A člověk si tak nemůže pomoct a začne srovnávat. Hodně.

Lena není vůbec ničím výjimečná, zdá se. Pomineme-li fakt, že hodně ráda běhá, její matka i otec jsou po smrti, její sestra ji navštíví jen když je to opravdu nutné a bydlí u tety a strýce spolu s dvěma svými sestřenkami - jedna z nich záměrně nepromluví ani slovo a ta druhá je jak osina v zadku. Má jednu jedinou dlouholetou kamarádku, Hanu, která byla vždycky živější a průbojnější. Proč? Lena si totiž s sebou nese jistou nechvalnou společenskou značku. 

Její matka totiž podlehla nebezpečné nemoci, které se veškerá společnost nesmírně bojí. Lásce. A tak se Lena celý život snaží zůstávat ve stínu a příliš nevybočovat. Na den svých osmnáctých narozenin se nesmírně těší, protože tehdy přijde její vysvobození. Dostane se jí léku proti lásce. Začíná počítat dny do zákroku. Jenže pak se seznámí s Alexem. O rok starším klukem, který má zajímavý pohled na svět, přestože svůj zákrok podstoupil před rokem. A Lena začne přemýšlet, koukat se okolo sebe a měnit se.

Upřímně, říkejte si jak chcete, že Lauren je výborná spisovatelka a kdesi cosi... Její prvotinu - Before I Fall (mimochodem, vyjde během konce roku i v ČR) - jsem nečetla, takže musím své postřehy stavět pouze na téhle knize. Jedna třetina knihy mi připadala jako těžký kopírák Matched. Nepodezřívám Lauren, že četla knihu Ally, protože lidé prostě můžou mít stejné nápady, ale místy je to podobné jako vejce vejci. A abych pravdu řekla, u Matched mě to bavilo mnohem, mnohem víc. 

Hlavním problémem u mě bylo i to, že jsem se nedokázala ztotožnit s hlavní hrdinkou. Chápu její obavy z porušení pravidel - obvzlášť v jejím případě. Ale mně prostě přišla až jako příliš velký zbabělec. A já zbabělce nemám ráda. První polovinu knihy mi byla mnohem sympatičtější kamarádka Hana, která z nepochopitelného důvodu v druhé polovině knihy naprosto ztratila svou jiskru a stala se z ní jen taková hadrová panenka do počtu, která nám ještě na konci knihy zahrála menší divadýlko a tím svou úlohu ukončila - nejspíš. Jediná opravdu dobrá postava knihy je Alex. Toho kluka si zamilujete hned. Tak trošku nechápu jeho fascinaci Lenou, ale tak co se dá dělat. Lena se v průběhu knihy změní, z mého pohledu k lepšímu, ale i tak ji pořád nemám ráda. 

Další věc, která mi na knize vadila, bylo to nekonečné popisování světa okolo. To vám bylo tak děsně otravné. V některých knihách mi to nevadí. Ráda si přečtu o tom, jak svět vypadá. Jinde mi to vadí hodně. Delirium je právě ten případ. Připadalo mi, že chce Lauren za každou cenu ukázat, jak má celý svůj svět perfektně vymyšlený. Což o to, to ona vážně má. Všechno je propletené, svět má svá pevná pravidla, své knihy, své říkanky... Jenže jsem se kolikrát přistihla při tom, že jsem přeskakovala velké kusy textu, protože mě neskutečně nudil. Jo... aha... ještě stále popisuje, jak vypadají ty budovy? Ah, teď přešla na ulici... a stromy... a nějaký plot... a zase domy... Pro mě naprosto zbytečný text, který jen nafukoval celý příběh jako velkou bublinu. Blah.

Jedna věc v knize mě hodně překvapila a byla hodně přehnaná. Děsivá. Následné odhalení pravdy jisté  další věci se dalo i očekávat... A konec knihy mě nekustečně naštval a já doufám, že se vše v dobré obrátí, jinak celá tahle série u mě hodně klesne.

Vzato kolem a kolem se jedná o knihu, která rozhodně stojí za přečtení. Jen mně se o hodně víc líbilo Matched. Přestože je Delirium postavené právě na zákazu lásky, vůbec mě ta kniha láskou nenaplňovala. I když se Alex snažil, seč mohl. To z Matched jsem tu lásku cítila, přestože je založena na jiném problému. I tak si u mě Delirium vysloužilo 4 hvězdičky.

Na pokračování s názvem Pandemonium si počkáme do příštího roku, závěrečný díl Requiem bude o rok později.