Letní dumání (5)

V pořadí již pátý příspěvek do dumajícího letního meme. Mějte prosím na paměti, že následující řádky reflektují můj názor na dané téma. Je přirozené, že se můj pohled na věc může od toho vašeho diametrálně lišit, v lepším případě shodovat. Neberte si to moc k srdci. Každý jsme nějaký a ne vždycky spolu můžeme souhlasit. Neberte prosím má slova jako tu jedinou možnou pravdu. Spíš si počtěte a sdělte mi, jak to vidíte vy.

Náboženství v knihách

Dnešní téma je docela choulostivé, uvážíme-li, že nejsem nábožensky smýšlející člověk. Proti věřícím nic nemám, pokud nemají oni něco proti mně. Znám několik lidí, kteří pravidelně chodí do kostela a opravdu se drží desatera (a kdoví čím dalším). Mým dnešním "úkolem" není, abych rozebírala, jestli je náboženství dobré nebo ne, to s radostí ponechám na vás. Já se pokusím zaměřit na náboženství v knihách, protože mám přece jenom blog knižní.

Nejznámější a nejprodávanější knihou vůbec je Bible - to je známá věc. Jestli jsem ji někdy četla? Ano, ale ne celou, protože je vážně dlouhá. Mnoho lidí neví, že se skládá ze Starého a Nového zákona a že každá tato část má určité množství knih. Existuje několikero druhů náboženství a každé z nich se řídí jinou části výkladu Bible, každý Bibli vidí jinak. Já osobne jsem byla samozřejmě zvědavá a něco si přečetla, ale spíš jsem z ní byla zmatená, než aby mi něco dala.

U nás v České republice příliš mnoho věřících není. Čím to je? Inu, jsme ve středu Evropy, postihly nás obě světové války a pak komunismus. To všechno mělo svůj lví podíl na tom, že lidé přestali chodit do kostela. Má babička vzpomíná, jak kdysi za mlada chodívala často na mši, ale s nástupem komunismu šlo všechno do útlumu, protože jim víru zakazovali. A tak se stalo, že zatímco mí rodiče jsou ještě pokřtění, já se sestrou už ne a v podstatě žádný úzký vztah k víře nemám. Vždycky říkávám, že jsem ateista a věřím hlavně v sama sebe. 

Náboženství se objevovalo v několika aspektech lidského života. Jedním z nich je samozřejmě i literatura. Jako malá jsem nikdy nevnímala náboženský podtext v knihách, které jsem četla. Například taková Narnie od C.S.Lewise je v podstatě alegorie na boha v podobě lva Aslana. I Pán Prstenů má určitý druh náboženského podtextu. Dalo by se říci, že jakákoliv kniha, v níž bojuje dobro se zlem, světlo s temnotou, vychází právě z náboženství. Vždyť kdo kdy řekl, že existuje něco jako nebe a peklo? Andělé a démoni? 

Věřících spisovatelů je opravdu hodně. I takoví, o kterých byste to třeba neřekli. Tito spisovatelé pak častokrát reflektují svůj způsob života i do knih, které čteme a které máme tolik rádi. Narážím tady hlavně na Spojené státy, kde je víra brána tak trochu jinak, kde je pro lidi úplně normální chodit v neděli do kostela.

Jak já osobně vnímám náboženství v knihách? Různě. Někdy mi nevadí a nerozpitvávám ho, v některých případech mi opravdu brnká na nervy a tím pádem pak celkový příběh vidím úplně jinak. Nemám ráda, když mi někdo mermomocí podsouvá něco, co se neslučuje s mým vlastním přesvědčením. To pak začnu být podrážděná. Říkám, ať si každý věří v co chce, dokud mě nechá na pokoji a nebude mě utlačovat. Smutné ovšem je, že většina válečných konfliktů vznikala a stále vzniká hlavně kvůli náboženství.

Pokud se do tohoto letního meme chcete zapojit, podívejte se sem.