Letní dumání (6)

Šestý příspěvek do dumajícího letního meme. Mějte prosím na paměti, že následující řádky reflektují můj názor na dané téma. Je přirozené, že se můj pohled na věc může od toho vašeho diametrálně lišit, v lepším případě shodovat. Neberte si to moc k srdci. Každý jsme nějaký a ne vždycky spolu můžeme souhlasit. Neberte prosím má slova jako tu jedinou možnou pravdu. Spíš si počtěte a sdělte mi, jak to vidíte vy.

Fanatičtí fanoušci knih

Každý z nás má nejspíš nějakou oblíbenou knihu nebo knižní sérii, o které mluví jenom v superlativech a za kterou by i život dal. U mě to navždycky bude série o brýlatém kouzelníkovi. Vyrostla jsem spolu s Harrym a musím říct, že jsem na to pyšná. Rowlingová dokázala vymyslet svět, o němž si budou číst i generace čtenářů po nás a stále půjde o výborné knihy.

V souvislosti s touto sérií jsem si snad prošla všemi možnými i nemožnými stádii fanouškovství. Byla jsem ze světa knih naprosto unešená. Předobjednávala jsem si vycházející díly v češtině, abych se k nim dostala co možná nejdřív. Stála jsem před dveřmi knihkupectví, celá nedočkavá, jen si sáhnout na další díl, mít ho konečně doma, začít číst. Spekulovala jsem spolu s ostatními fanoušky na fórech o tom, co se událo v předešlých dílech a co by se eventuálně mohlo dít dál. Rozebírala jsem chování postav, různé náznaky v textu, snažila se přijít na to, co se vlastně stalo. Četla jsem si knihy neustále dokola, opakovaně své oblíbené pasáže, hrála jsem role playing game, psala jsem povídky, kupovala časopisy, vystřihovala si články a lepila si je do sešitu, kupovala jsem si alba a sbírala do nich samolepky. Častokrát jsem nešla spát, dokud jsem knihu nedočetla.

Knihami jsem doslova žila. Ale zdravě. Nebyla jsem nikdy taková ta vyloženě fanatická fanynka, která si vylepuje plakáty herců a dnem i nocí o nich sní a kdoví co si představuje. Na filmová zpracování jsem se sice těšila, opravdu moc, ale nikdy jsem nebyla naprosto bez sebe. Na co narážím? Na fenomén Twilight. To, co se děle okolo této ságy je příšerné.

Ke Stmívání jsem se kdysi dostala přes jednu kamarádku, dávno předtím, než se stal tak populární. Kniha se mi opravdu líbila a i já jsem měla svoje zamilované období, kdy jsem byla přesvědčená o tom, jak je Edward děsně cute. Jenže jsem z toho vyrostla a nezakrsla jsem. To je problém některých dnešních fanoušků knih.

Dnešní trend je, stát se fanouškem knižní série (nebo knihy) kvůli jejímu filmovému zpracování. Tohle nemá s obyčejným fanouškovstvím nic společného. Tohle je dle mého názoru vyhnané až do nejvyšší možné míry. Chování takových lidí, většinou ženského pohlaví, je častokát opravdu šílené, takže to háže špatné světlo na ostatní - což je vážně škoda, protože ne všichni jsou samozřejmě takoví. To se potom normální čtenáři častokrát musí i stydět za to, že mají knihy jako Stmívání rádi.

Já osobně jsem fanouškem několika knih a několika sérií. V obyčejném fanouškovství není nic špatného. Ale všechno by se mělo brát s rezervou. Člověk by neměl ostatním vnucovat svůj názor a hádat se pomalu do krve za to, když má někdo jiný názor. Na světě je plno lidí, plno názorů. Na knihy se budete dívat jinýma očima v různých stádiích života. Ne každá kniha je opravdu bestseller, i když to nakladatelé prohlašují.

Mám pro vás radu: Buďte zdravými fanoušky a ty fanatické přehlížejte, ono je to časem přejde.

Pokud se do tohoto letního meme chcete zapojit, podívejte se sem.