Letní dumání (8)

Osmý a také poslední letní příspěvek do dumajícího letního meme. Mějte prosím na paměti, že následující řádky reflektují můj názor na dané téma. Je přirozené, že se můj pohled na věc může od toho vašeho diametrálně lišit, v lepším případě shodovat. Neberte si to moc k srdci. Každý jsme nějaký a ne vždycky spolu můžeme souhlasit. Neberte prosím má slova jako tu jedinou možnou pravdu. Spíš si počtěte a sdělte mi, jak to vidíte vy.

Mary Sue

S pojmem Mary Sue jsem se kdysi setkala v rámci psaní povídek na Harry Potter Fanfiction, kdy jsem ještě jela na takové té správné fanouškovské vlně, čekala jsem na nejnovější díly a vymýšlela si své vlastní příběhy z onoho světa. To tam jsem přišla do styku s výrazy jako slash, drabble, crossover, songfic a dalšími. Hltala jsem fanfikční povídky a opravdu si to užívala. Ach, kde jen ty časy jsou.

Samozřejmě jsem jedna z těch, která začala psát povídky už v mladším věku a sama sebe jsem jaksi idealizovala a reflektovala do svých postav. Byly krásné, chytré a každý s nimi chtěl kamarádit. Jenže jsem z toho vyrostla. Smutné ovšem je, že někteří spisovatelé (převážně spisovatelky) se toho ve svých knihách drží a ono jim to i vynáší.

Nejspíš jste se už s nějakou typickou Mary Sue (v případě kluků pak jde o Garyho Stue) setkali a ani o tom možná nevíte. Klasická MS je nová holka ve škole, v městě, kdekoliv, kterou nikdo nezná, ale hned ze začátku se stane obrovsky oblíbenou. Je krásná, milá, příjemná a i když si to o sobě nemyslí, okolí jí o tom všemožně přesvědčuje. Může mít nadpřirozené schopnosti, o kterých ještě neví, ale určitě to bude něco bombastického, co nikdo jiný neumí. Bývá taky ohromně vtipná, nejlépe oblečená, její vlasy jsou úžasné, oči jí mění barvu podle nálady, anebo má rovnou každé oko jinak barevné. Nemá v podstatě skoro žádné charakterové vady. Všechno, co vypustí z úst, je úžasné a na všechno má ten nejlepší názor. Seznamte se, Mary Sue, vražedkyně normálních postav. 

Za ta léta jsem na Mary Sue už docela vytrénovaná a někdy i dost vysazená. Jakmile mi přijde, že se postava chová až moc jako MS, kniha pak v mých očích o stupínek klesne. Samozřejmě existují i výjimky, kdy vím, že jde o klasickou MS a přesto mám knihu ráda, nebo ji rovnou zařadím do svého šuplíčku guilty pleasure. Každý máme něco, že. 

Taková typická MS je Bella z Twilight ságy. Pokud jste knihy četli, zkuste si zpětně v hlavě projít všechny události, které se v knihách staly. Nová holka ve škole, ihned se stane oblíbenou, chtějí ji minimálně 3 kluci, z toho je jeden 100 let starý upírský panic. Ten by ji sice chtěl zabít, i když mu to jeho instinkt říká, ale nezabije ji, protože je jediná osoba, které nedokáže přečíst myšlenky (u nás by se řeklo "důvod jak cyp"). Jenže to není všechno, Bella se stane součástí upírské rodiny a netouží po ničem jiném, než se stát taky upírem. Proč? Protože chce strávit věčnost se svou láskou... a taky proto, že je to cool. Nehledě na to, že se z ní pak stane psychicky labilní osoba, když ji láska jejího života opustí. Až tak moc, že se pomalu pokusí o sebevraždu. Jenže ještě že je tu někdo, kdo ji miluje a kdo ji zachrání. Pak začne bitka, protože ji nemiluje jenom upír, ale i vlkodlak. Člověk se diví, že už v té době nevládli příběhům i padlí andělé. To by potom mohlo být ještě vzrůšo. Ale to ještě není konec. Z Belly se nakonec stane upír, ovšem ne takový, na jakého nás neustále spisovatelka připravovala. Pravá upírská dravost a nekončící chuť po lidské krvi je ta tam. Bella je v pohodě, je totiž jiná. A kromě toho má úplně drsné schopnosti. Tadá... ještě si myslíte, že jste na MS nikde nenarazili?

V knižním světě je jich opravdu hodně. Ale abych zase všem nekřivdila, některé jsou fajn. A je opravdu těžké napsat knihu s postavou, která by nenesla nějaké vaše rysy, anebo nebyla něčím výjimečná. Protože od čeho by se pak odvíjela samotná zápletka? O nudných lidech nechce nikdo číst, nebo skoro nikdo. 

I Mary Sue může být fajn, ale všeho s mírou. 

Pokud se do tohoto letního meme chcete zapojit, podívejte se sem.