PŘESUN KNIŽNÍHO DOUPĚTE NA NOVOU DOMÉNU!!!
Nově mě najdete na mé vlastní originální doméně. Všechen obsah i komentáře byly přesunuty na novou stránku. Jen ještě všechno nešlape a nevypadá tak, jak má. Pište prosím všechny své komentáře na novou stránku. Díky.
KNIŽNÍ DOUPĚ

16. listopadu 2011

Nejděsivější NEJ (5)

Čtvrtý příspěvek do podzimního děsivého meme. Pokud se do něj chcete také zapojit, podívejte se na tuto stránku.

5 děsivých zážitků

Autonehoda
Už ani nevím, kolik mi bylo - tipovala bych to na jedenáct let - ale byla jsem svědkem autonehody, dosti ošklivé autonehody. A tehdy jsem spolu s ostatními poskytovala první pomoc osobám z havarovaného auta. Řeknu vám, že šlo o jeden z nejděsivějších zážitků. Ještě dneska vidím, jak zranění vypadali a kolik krve všude bylo.

Cesta do a ze školy
Když jsem ještě chodívala na střední školu, mívala jsem hodiny na sedmou hodinu ráno, nebo až pozdě do pěti hodin odpoledne - v zimě už v tu dobu bývala tma. Náš gympl je totiž postavený v romské části města a chodit skrz tohle místo po tmě... no, snad si dokážete představit ty myšlenky a obavy. Na druhou stranu mě tyhlety cesty do a ze školy naučily zase se tolik nebát. Když jsem se například procházela večer po ulici v New Yorku, netřásla jsem se strachy.

Sledování
Já vám nevím, jestli už trpím stihomamem nebo co, ale kolikrát mám pocit, že mě někdo sleduje. Určitě se vám to stává taky. Ani nemusíte jít nějakou temnou uličkou pozdě v noci a úplně sami, mně stačí, když jde někdo za mnou a já začnu mít ten divný pocit. Následně přidám do kroku a doufám, že je to jenom výplod mojí fantazije a nikdo mě nesleduje.

Smrt blízké osoby
Můj táta měl před prázdninami infarkt a řeknu vám, že když mi volal z nemocnice, byla jsem z toho všeho tak vykolejená, že jsem si myslela, že umírá (v prvé řadě mi neřekl, že to byl infarkt, jenom že je v nemocnici). Byla to nejhorší hodina mého života, dokud mi nezavolala mamka a neřekla, že šlo jenom o infarkt. Ty pocity a myšlenky se ani nedají popsat.

Stezka odvahy
Tohle spíš patří do nejpříjemnějšího děsivého zážitku. Jako malá jsem milovala stezky odvahy, které jsme podnikali vždycky o letních prázdninách - v noci, v temném lese, na vesnici. Naprosto jsem si je užívala. Musím říct, že má sestřenice byla opravdu kreativní a pokaždé přišla s něčím pěkně děsivým.










3 komentáře:

  1. Jsem taky z "gheta". Chápu o čem mluvíš a souhlasím s tím. Myslím, že dětství na sídlišti mi hodně dalo. Naučilo mně to chovat se nenápadně a dodržovat základní strategii, na nikoho nezírat a tak podobně :D:D Je to vtipné:)

    OdpovědětVymazat
  2. Jeden z mých nejěsivějích zážitků bylo, když jsem hlídala cizí dítě a to mi uteklo, protože jsem ho vzala na zahradu, kde jsem pak sbírala maliny, a tak jsem ho spustila z očí. Hledala jsem ho, ale jakékoliv volání bylo zbytečné, protože to k všemu byl autista, který nerozuměl slovům a větám! Nakonec jsem ho našla, jak leze do rybníka! Pustila jsem tašku, utíkala za ním, abych ho vytáhla z vody, protože neuměl plavat. Maliny všechny vysypané, ale já šťastná, že malý je živý!

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj , moc nádherný články . Jen jsem se chtěla zeptat jestli bych si mohla okopírovat do mého blogu až na to s tím tatínkem . to mě mrzí. Zdroj bych zadala. Kdyby se ke mě nedostala odpověď budu ráda když mi jí pošlete na email : Veekulinka@seznam.cz Děkuji mnohokrát .

    OdpovědětVymazat