 |
Týdenní meme hostované mnou... A dneska vybírám...
Upozornění: Vybrané úryvky můžou případně naspoilerovat děj, proto číst jen na vlastní nebezpečí!
Zvědavě jsem se rozhlížela. V koutě u stolu ležel štos hudebních časopisů a hromádka oblečení. Na nočním stolku stojánek na iPod a fotka v rámečku. A na ní my dva vloni na oslavě mých narozenin. Já se čemusi směju, brýle a třpytky na šátku kolem krku se blýskají a Nicholas se na mě dívá vážným pohledem a s nepatrným náznakem úsměvu. Natáhla jsem ruku a zlehka jsem se toho rámečku dotkla.
"Tuhle fotku jsem nikdy neviděla," hlesla jsem tiše. Nicholas se ohlédl od počítače.
"To je.." Trhl sebou, když si uvědomil, o čem mluvím, popadl tu fotku a strčil ji honem do šuplíku. "To je jenom taková pitomost."
Lhář jeden. Ale i když mi bylo jasný, že to není jen taková pitomost, stejně jsem si nebyla jistá, co to vlastně znamená. Nejspíš nic moc. Neměla bych si k tomu nic domýšlet. A přesto jsem se nedokázala ubránit úsměvu.
"Přestaň," zahučel, a ani přitom nezvedl oči od klávesnice. Usmála jsem se ještě víc. "Já to myslím vážně."
"Jdu dovnitř," šeptla jsem.
"To vidím," zahučel tiše Nicholas. Nos se mu malinko cukal.
"Vypadáš jako postiženej králík," prozradila jsem mu. "Co je ti?"
"Začala jsi používat citronový šampon."
Sice teď zatínal pěsti, ale hlas měl sametově zastřený. Otočil hlavu a jeho vlasy mi pohladily tvář.
"Voní to hezky."
"Nicholasi?"
Nic.
Připadalo mi nefér zalehnout a usnout, když má kamarádka zmizela, vydaná na milost a nemilost lovcům upírů. Buffy by teda rozhodně nespala.
No jo, jenomže Buffy měla nadpřirozené schopnosti.
A já?
Kde bych je vzala.
"Nemel zase o Buffy," zamumlal Nicholas. Ani jsem si neuvědomila, že mluvím nahlas. Ani teď neotevřel oči, jenom se natáhl a zatahl mě za rukáv tak nečekaně, že jsem se svalila vedle něj. "A spi už."
Postel byla měkoučká a voněla po vanilkové aviváži. A Nicholas mě svou přítomností uklidňoval. Už zase spal. Ani si nevšimne, když se k němu přitulím o kousíček blíž.
Kvůli pocitu bezpečí, samozřejmě. Vždyť se to tu všude kolem hemží nepřáteli. Opatrnosti není nikdy nazbyt, že jo.
Trochu se zavrtěl, zafuněl ze spaní a přitáhl si mě těsněji k sobě.
Usínala jsem s mnohem lepší náladou, než jakou jsem měla za posledních pár dní.
Upozornění: Vybrané úryvky můžou případně naspoilerovat děj, proto číst jen na vlastní nebezpečí!
Dneska jsem si netradičně vybrala spíš tři úryvky, které se mi v knize opravdu líbily a které mají co do činění se vztahy více než přátelskými :DSrdce v sázceAlyxandra Harvey
Zvědavě jsem se rozhlížela. V koutě u stolu ležel štos hudebních časopisů a hromádka oblečení. Na nočním stolku stojánek na iPod a fotka v rámečku. A na ní my dva vloni na oslavě mých narozenin. Já se čemusi směju, brýle a třpytky na šátku kolem krku se blýskají a Nicholas se na mě dívá vážným pohledem a s nepatrným náznakem úsměvu. Natáhla jsem ruku a zlehka jsem se toho rámečku dotkla.
"Tuhle fotku jsem nikdy neviděla," hlesla jsem tiše. Nicholas se ohlédl od počítače.
"To je.." Trhl sebou, když si uvědomil, o čem mluvím, popadl tu fotku a strčil ji honem do šuplíku. "To je jenom taková pitomost."
Lhář jeden. Ale i když mi bylo jasný, že to není jen taková pitomost, stejně jsem si nebyla jistá, co to vlastně znamená. Nejspíš nic moc. Neměla bych si k tomu nic domýšlet. A přesto jsem se nedokázala ubránit úsměvu.
"Přestaň," zahučel, a ani přitom nezvedl oči od klávesnice. Usmála jsem se ještě víc. "Já to myslím vážně."
"Jdu dovnitř," šeptla jsem.
"To vidím," zahučel tiše Nicholas. Nos se mu malinko cukal.
"Vypadáš jako postiženej králík," prozradila jsem mu. "Co je ti?"
"Začala jsi používat citronový šampon."
Sice teď zatínal pěsti, ale hlas měl sametově zastřený. Otočil hlavu a jeho vlasy mi pohladily tvář.
"Voní to hezky."
"Nicholasi?"
Nic.
Připadalo mi nefér zalehnout a usnout, když má kamarádka zmizela, vydaná na milost a nemilost lovcům upírů. Buffy by teda rozhodně nespala.
No jo, jenomže Buffy měla nadpřirozené schopnosti.
A já?
Kde bych je vzala.
"Nemel zase o Buffy," zamumlal Nicholas. Ani jsem si neuvědomila, že mluvím nahlas. Ani teď neotevřel oči, jenom se natáhl a zatahl mě za rukáv tak nečekaně, že jsem se svalila vedle něj. "A spi už."
Postel byla měkoučká a voněla po vanilkové aviváži. A Nicholas mě svou přítomností uklidňoval. Už zase spal. Ani si nevšimne, když se k němu přitulím o kousíček blíž.
Kvůli pocitu bezpečí, samozřejmě. Vždyť se to tu všude kolem hemží nepřáteli. Opatrnosti není nikdy nazbyt, že jo.
Trochu se zavrtěl, zafuněl ze spaní a přitáhl si mě těsněji k sobě.
Usínala jsem s mnohem lepší náladou, než jakou jsem měla za posledních pár dní.
Žádné komentáře:
Okomentovat